Scéna.cz 

Bohuslav Martinů dvakrát na CD

Vydavatelství Supraphon věnoval dvě CD tvorbě Bohaslava Martinů - Epos o Gilgamešovi – kantáta pro sólisty, sbor a orchestr a Smyčcové kvartety (souborná nahrávka). Originální dílo B. Martinů v pozoruhodném provedení Pražského filharmonického sboru / Josef Veselka a Symfonického orchestru hl. m. Prahy FOK
Dirigent Jiří Bělohlávek, celosvětově vyhledávaný dirigent díla Bohuslava Martinů, a to díla symfonického, operního, oratorního i kantátového, realizoval nahrávku kantáty Bohuslava Martinů Epos o Gilgamešovi (1955) v roce 1976 a nyní se opět vrací na hudební trh v reedici.
Epos o Gilgamešovi je dílo zvláštní a svým způsobem mimořádné v celé světové literatuře. Je stejně vzrušující a tajemné jako její prastará slovesná předloha. Než se skladatel chopil překladu novoasyrské verze tohoto eposu z počátku babylonských dějin, věnoval několik let studiu filosofické podstaty díla. Koncepce Bohuslava Martinů a jeho zpracování této nejstarší dochované slovesné památky lidstva je vpravdě geniální a skladatel v nich využívá forem raného baroka. Skvělé výkony sólistů, sboru a orchestru podtrhují neopakovatelnou atmosféru geniálního díla.

Smyčcové kvartety (souborná nahrávka) natočilo Panochovo kvarteto (Jiří Panocha – 1. housle; Pavel Zejfart – 2. housle; Miroslav Sehnoutka – viola a Jaroslav Kulhan – violoncello). Tato souborná nahrávka smyčcových kvartetů Bohuslava Martinů vznikla v letech 1979–1983, ve vrcholném období Panochova kvarteta, souboru, který v sezóně 2008 / 09 oslaví čtyřicet let umělecké činnosti.
Kvartety Bohuslava Martinů jsou rozsety po dlouhé epoše a každý je světem sám pro sebe. V meziválečném období se objevuje impresionistické ladění (tzv. Francouzský, a čtvrtý již z Paříže z roku 1937). V Kvartetu č. 2 (1925) snad poprvé vystupuje zcela zjevně osobitá tvář Martinů – skladatele. S Janáčkovými Listy důvěrnými jako by byl spřízněn pátý kvartet (Paříž 1938), a to lidským pozadím i vášnivostí vycházející z vnitřního přetlaku. Po šestém (1946), kde jakoby dostávala svou moderní paralelu životní epizoda Dvořákova působení v Americe, Martinů završuje své kvartetní dílo sedmým, zvaným Concerto da camera, dílkem vnitřní pohody; jakoby v této nejhranější komorní skladbě Martinů nastal čas pro tiché ohlédnutí a zamyšlení.