Scéna.cz 

Jakobín – recyklovaný?!?

Poslední premiérou opery olomouckého Moravského divadla a zároveň poslední premiérou uplynulé sezóny bylo nastudování Dvořákova Jakobína. Vedení divadla se nesnažilo zatajit, že výprava k opeře je staršího data a že ji mohli vidět už diváci v Opavě (premiéra 15. června 2003) a v Českých Budějovicích (premiéra 3. prosince 2004). Samozřejmě proti tomu nic nemůžeme namítat – zeštíhlené rozpočty přímo nutí divadla (zvláště ta vzdálenější od Prahy) k improvizaci, ale vnucuje se otázka: kde ještě v poslední době Jakobín nebyl na repertoáru, a kde by se okoukané dekorace a kostýmy uživily?
Scénu navrhl Martin Víšek. Prvnímu jednání (snad prostranství před vstupem do zámku) dominuje vlevo hranatá kašna (stylově moc nezapadající) vpravo kašírovaná socha světce a v pozadí nakreslené střechy chaloupek s kostelíkem... prostě idyla. Druhé jednání nás zavádí do školní třídy učitele Bendy (se zavařeninami? na policích) a třetí na zámek. Vkusné a prostředí odpovídající kostýmy navrhla Růžena Vičarová.

Režisérem představení je stálý host olomouckého divadla - zkušený Václav Věžník, (stejně jako u obou předchozích uvedení Jakobína v Opavě i Českých Budějovicích) a evidentně mu již potřetí dělá rozehrání děje na scéně nemalé problémy. Výše zmiňovaná kašna slouží v představení jen k tomu, aby si v ní jednou smočil purkrabí kapesník. Socha světce je na tom podobně – na její vztyčenou ruku je posměšně vsazen purkrabího klobouk (neřku-li, že se při tomto aktu „pískovcová“ socha nebezpečně chvěje). Václav Věžník se víceméně omezil na tradiční akce a nevyvaroval se příliš zavedených operních klišé. Poslední jednání pak působí poněkud rozvláčně. Škoda, stále vzpomínám na jeho tradiční, ale velmi úspěšnou (i u kritiky) olomouckou Lišku Bystroušku.

Díky pokračující rekonstrukci Moravského divadla byla na závěr sezóny uvedena pouze dvě představení Jakobína v předpremiéře (15.6.2006) a premiéře (16.6.2006). V premiérovém večeru vystoupili s různě kvalitním vkladem inscenaci jak kmenoví sólisté MDO tak i hostující umělci. Skvělým učitelem Bendou byl Ondřej Doležal, který si svou roli evidentně užívá, jeho dceru Terinku příjemně zpívala Terezie Švarcová, Jiřího Aleš Voráček (s několikerými problémy ve výškách – ale ruku na srdce Olomouci stále schází další tenorista a přesvědčivý Aleš Voráček by mohl být zván na Hanou častěji). Bohušem byl Vladislav Zápražný, Julií Lea Vítková. Purkrabího Filipa hrál a zpíval Jan Hladík – z jeho projevu bylo více než patrné, že je zvyklý na větší scény (Janáčkova opera Brno), ale je faktem, že jeho purkrabí (i bez zbytečného přehrávání – tiky) by mohl být vzorový. Jako hrabě Vilém z Harasova se dobře uvedl David Szendiuch, kterému se i přes silné líčení nepovedlo zakrýt své mládí... Další role patřily nadějnému Petru Císařovi (Adolf) a Olze Koubkové (Lotinka). V divácky úspěšné školní scéně si zazpívaly děti z pěveckého sboru Concordia pod vedením Věry Číhalové.
Orchestr Moravského divadla řídil a inscenaci nastudoval dirigent Tomáš Hanák. Hrálo se ovšem víceméně na kvantitu a ne na kvalitu. Orchestr byl až příliš hlučný, mnohdy překrýval sólisty i sbor! V posledním jednání se však umoudřil.

Olomoucký Jakobín má stále ještě dost dohánět a je dost důvodů si nad partituru Jakobína opět sednout. Přes všechny nedostatky inscenace věřím v jeho dlouhé setrvání na repertoáru – už z toho důvodu, že Dvořákova hudba je krásná a dokáže oslovit diváky každé věkové skupiny. Úspěšná premiéra a kladné reakce publika jsou toho důkazem.

Antonín Dvořák Jakobín
Dirigent Tomáš Hanák, režie Václav Věžník, scéna Martin Víšek, kostýmy Růžena Vičarová. Moravské divadlo Olomouc, premiéra 16. června 2006.