Scéna.cz 

Wihanovo kvarteto – mistrovský soubor

Pozdní smyčcové kvartety Ludwiga van Beethovena jsou všeobecně uznávány za prubířské kameny interpretačního mistrovství a Wihanovo kvarteto novým snímkem třetího z nich, Smyčcového kvartetu a moll, op. 132, jednoznačně prokázalo, že je mistrovským souborem. Dílo má zvláštní, v Beethovenově době zcela neobvyklou formu, k níž skladatele dovedl jedinečný obsahový záměr. Není to cyklické dílo typu ani iniciálního, to znamená s nejdůraznější a směrující výpovědí v první větě, ani finálního, tedy s takovou povahou poslední věty. Vrcholem Beethovenova Smyčcového kvartetu a moll op. 132 je věta střední – třetí z pěti. Skladatel zřejmě volil pětivětý rozvrh proto, aby jedinečnost pomalé věty zdůraznil jejím symetricky centrálním postavením mezi dvěma sousedními hybnými a závažnými krajními Allegry. Její význam je také zdůrazněn neobvyklou délkou: trvá téměř 18 minut, kdežto I. věta s druhou největší délkou jen málo přes 10 a ostatní tři jsou ještě kratší. Beethoven přitom neubírá nic na závažnosti ani vnitřní konfliktnosti zejména krajních vět. III. věta Molto adagio je jedinečně zvláštní zcela novou kvalitou hudební výpovědi. Je to niterné vyznání skladatele po překonání těžké nemoci – jak to vyjádřil programním přípisem na začátku Posvátný zpěv díků božství od uzdraveného člověka. A je tu i jiný přípis: V lydické tónině. Taková volba tónového materiálu u Beethovena překvapí, ale není náhodná. Skladatel se v době koncipování díla zabýval díly Giovanniho Palestriny, jež mu jako hudbu v té době velmi neobvyklou. dal posoudit vídeňský nakladatel Artaria. Čistota a výrazová hloubka děl čelného skladatele vrcholné renesance mistra tak zaujala, že se rozhodl její slohové postupy – modalitu a imitační polyfonii vokální povahy – využít i ve vlastním posvátném zpěvu díků. Ve velké třípětidílné formě její tři podoby vystřídal s dvojím zpracováním hybné myšlenky ve vlastním slohu, jež charakterizuje návrat životních sil.

Wihanovo kvarteto položilo v řádu skladatelova záměru důraz právě na tuto větu. Jeho Posvátný zpěv díků má při volném tempu a klidu, pro takovou hudbu nezbytném, má v podání souboru zvláštní vnitřní napětí a jen v širokých hudebních plochách postřehnutelný vývoj, vedoucí od pokory a zkormoucenosti začátku až k jasu poslední varianty lydické děkovné hudby. Je to interpretace nejen správná a technicky dokonalá, ale i inspirovaná, umělecká výpověď na úrovni Beethovenovy velikosti. To platí nejen o této jedinečné větě, ale o celém díle. Soubor korektně, krásným tónem a s bezpečným zvládnutím stavby, hraje i Beethovenovy rané polyfonní kvartetní práce, dvojice Preludia a fugy C dur a F dur a stručnou Fugu na téma z Ouvertury Händelova oratoria, jež je v bookletu, na jeho první straně i na inlayi, titulováno Salomon. To je ovšem Händelův anglický titul; v českém názvu Beethovenova díla by jméno mělo znít Šalamoun – o tuto starozákonní postavu totiž v daném oratoriu jde. A všechna tři díla bez opusových čísel by měla být označena symbolem WoO (Werke ohne Opuszahl) a příslušným číslem podle Kinského tematického katalogu Beethovenových děl, jak se to dnes běžně v koncertních programech i na trvalých nosičích zvuku píše. Právě při poslechu této sice korektní, ale přece jen spíš „žákovsky“ kompozičně technicky pojaté polyfonie si uvědomíte, jak jedinečnou výpovědí monumentální dílo zralého velikána – Smyčcový kvartet a moll op. 132, je. Zvláště pak ve skvělé, zralé a invenčně zajímavé interpretaci, jakou tu soubor českých kvartetistů, který má před sebou ještě nepochybně dlouhou kariéru, posluchačům předvádí.

LOTOS LT 0135--2 131
Ludwig van Beethoven, Smyčcový kvartet č. 15 a moll op. 132, Preludium a fuga C dur, Preludium a fuga F dur, Fuga na téma z Ouvertury Händelova oratoria Salomon, Wihanovo kvarteto.