zvláštní poděkování
Quantcom.cz

Karolína Míková nerada tančí, když neví o čem

Baletka Karolína Míková

autor: Scena.cz   

Tančí si prý zvesela. „V podstatě je to mé příjemné zaměstnání spojené s koníčkem. Baví mě a obohacuje,“ říká baletka Karolína Míková z Divadla F.X. Šaldy Liberec. Za sebou má charakterní role jako Lízu v Pygmaliónu, Konstanci v baletu Salieri? Mozart! - Zpověď Konstance Mozartové. Tančila také v inscenacích Peer Gynt, Popelka, Manon a Carmen.
Uvědomuje si, že v baletu nejde jen o sólový tanec. Prozradila, že v baletu se musí partneři nejdříve „osahat“.
Pochází z rodiny, kde se babička věnovala baletu a dědeček se věnoval sportovní gymnastice. Její maminka si nakonec balet neprosadila. „V mém případě už to problém nebyl. Rodiče mě zapojovali do sportu odmala. Chtěla jsem dělat sportovní gymnastiku, ale dědeček nechtěl, kvůli zádům a také proto, že to není moc perspektivní. Nakonec zvítězil balet. Nikdy jsem nechtěla dělat něco jiného.“

Baletu se věnuje od deseti let. Byla zvyklá na to, že ze školy nechodila domů v jednu hodinu jako ostatní děti, ale někdy i v šest - a do toho se trénovalo i v sobotu.
„Do školy bych se vrátit nechtěla. Když jste v angažmá, věnujete se už jen tanci. Všechno je v pohodě. Někdy to jde sice těžko, ale musí se.“

Pro Liberec se Karolína Míková rozhodla zejména kvůli samotnému městu a jeho okolí. „Po škole jsem prošla několik konkurzů. Dokonce jsem byla i v Bratislavě. Samozřejmě v Praze a také v Ústí nad Labem. Liberec si mě prostě získal.“

  • Někdo si myslí, že balet je hlavně spojený s krásnými kostýmy, které případně vynahradí fyzickou námahu…
    Kostýmy jsou hodně pomíjivé. Vyléčila jsem se z nich už na škole. Každé dítě se na krásné kostýmy těší. Hodně rychle jsem z toho vystřízlivěla. Poznala jsem, že za tanečním projevem je tolik práce, soustředění a techniky, že kostým už všechno jen doplňuje. Tanečnice by se v něm měla cítit dobře. Pokud tomu tak je, pak je výkon lepší i pro diváky. V tancování jde hlavně o vizuální stránku.
  • Karolína Míková nám vyvrátila, že se v baletu používá jen jeden druh obuvi.
    Mohou to být špičky nebo známé piškoty, které jsou měkké a příjemné, ale také kankánky na podpatku.
  • A jak se vytváří charakter role?
    Vyhovuje mi, když si roli mohu uzpůsobit na tělo. Nerada tančím, když nevím o čem. Když balet nemá dějový podtext, to mi moc nesedí. Raději hraju a mohu divákům něco sdělit, než nasadit úsměv jako na soutěžích.
  • Je vděčná choreografům, kteří ji umožní postavu dotvářet. Některé role si prý doslova užívala. Patří k nim Líza z Pygmaliónu, která má od začátku charakter daný. Dokonce ji musela ze začátku tančit jako nemehlo. „To se dělalo výborně,“ přiznala.
  • Následovala Konstance v baletu Salieri? Mozart!. V tomto případě došlo i ke shodě ve věku postavy a jejím. „Konstanc byla mladá, naivní a zamilovaná do Mozarta. Ta postava měla také svůj vývoj – zamilování, láska a žárlivost, i hádky,“ uvedla a dále dodala, že se zde setkala na jevišti s Vlastimilem Harapesem.
    „Měla jsem sice trochu obavy, ale nakonec všechno probíhalo výborně.“
    Na jevišti má raději partnery ze souboru. Práce s nimi je prý rychlejší a snadnější. Pokud se tanečníci neshodnou, pak je tančení skoro za trest.
    „Vztahy v souboru mají již dané meze. Víme, co můžeme od sebe čekat. Na hostující partnery jsem zatím měla také štěstí. Platí, že se musíme osahat. Zjistit o tom druhém, co mu více vyhovuje a tak. Důležité je to ohledně techniky. Hosty obdivuji, protože tančí s velkými intervaly. Reprízy jsou jedenkrát až dvakrát do měsíce, pak je to skutečně někdy náročné.“

    Jaké je vlastně tančení v Liberci? Znamená pro vás rachotu?
    „Podle toho, co se dělá. Když je to náročnější balet, je to jiné, než když se dělá opereta. To většinou bývá příjemné. Pokud zkoušíme něco nového, tak doma není se mnou moc k vydržení. V Liberci tančíme sólové role, ale někdy dojde i na company. Pak záleží na tom, co tam tančíte. Například mám ráda Čardášovou princeznu. Z kankánu nemám stres. Máme i pěkné kostýmy. Opery mám docela ráda, když v nich nemáme piditanečky.“
    Relaxujete při tanci?
    „Odpočinkové povolání to moc není. Ale když přijdu na zkušebnu a cítím se pod psa, venku počasí za moc nestojí, tak stačí pár kroků a vytancuji se z toho. Hned se cítím lépe.“
    Dozvěděli jsme se, že Karolína Míková hrála na klavír. Zatím se jí žádná hudba díky baletu nezprotivila. Největší radost jí dělá Čajkovskij. Jak je to v jejím případě s plesovou sezónou? Protancuje se jako baletka z bálu do bálu?
    „Mrzí mě, že ne. Neumím tančit. Nestihla jsme taneční a tak jsem se ke standardním tancům nedostala. Na konzervatoři jsme měli pouze lidové a charakterové tance, ale klasické tance jako walz, cha-chu a další ne.“
    Co byste tedy dělala bez baletu?
    „Záludná otázka. Finanční stránka je všude stejná. Když nemáte dítě, tak se to dá utáhnout. Můj přítel je herec, takže naše platy nejsou nijak velké, nevím, jestli by se to zvládalo. Jednou ten problém budu muset řešit… Ale zatím nevím.“
    Baletku Karolína Míkovou kromě tance také fascinuje jóga. Pro tanečníka prý výborná kompenzace. K tomu má ještě ráda růže a slunečnice.
    „Určitě je krásné, když někdo umí taneční umění….“ uzavírá.

    12.9.2005 22:09:20 Josef Meszáros | rubrika - Rozhovory