Scéna.cz 

Hudební rozhledy 03/19

Letošní MHF Leoše Janáčka zahájí významná díla první poloviny 20. století od Prokofjeva, Rachmaninova a Janáčka, a to v interpretaci Jana Bartoše a Rozhlasových symfoniků, řízených nejmladším zástupcem slavné dirigentské rodiny Järviů. Kristjan Järvi získal reputaci jako jeden z nejodvážnějších a nejvíce inovativních hybatelů na scéně klasické hudby. Narodil se v Estonsku, vyrůstal v New Yorku a absolvoval na Michiganské univerzitě. Na svém kontě má více než 60 nahrávek zahrnujících také několik filmových soundtracků. Své průkopnické nápady realizuje s několika soubory a orchestry. Například spolu s Genem Pritskerem založil newyorské klasicko-hip-hopovo-jazzové uskupení Absolute Ensemble a je čestný dirigent a umělecký ředitel Baltic Sea Philharmonic. V letech 2013–2018 byl šéfdirigentem v MDR Leipzig Radio Symphony Orchestra. Do Ostravy na MHF Leoše Janáčka přijíždí v květnu podruhé a to přesně po deseti letech...

Také dvanáctý ročník Soutěže Talent Prahy 5, konané každoročně pod záštitou téže městské části, soustředil zájem a úsilí mladých žáků základních uměleckých škol v oblasti zejména klasické hudby. V centru pozornosti byla opět hodnotná díla a odpovídající interpretační výkony za podpory, respektive spoluúčinkování profesionálních hudebních umělců. Šestičlenná porota posuzovala výkony mladých amatérů rozdělených do tří kategorií: v první do 15 let, ve druhé od 15 do 26 let a ve třetí šlo o vyhodnocení mimořádného talentu. Vlastní klání jako přehrávka soutěžících se uskutečnilo v sále Základní umělecké školy Štefánikova a celá akce byla završena koncertem laureátů soutěže ve velkém sále Národního domu na Smíchově. Kromě laureátů zde však vystoupili ještě hosté partnerských měst Prahy 5 – z Rumunska, Německa, Polska, Slovenska a Maďarska. Spoluúčinkoval orchestr PKF – Prague Philharmonia s dirigentem a zároveň předsedou odborné poroty Leošem Svárovským...

Jak ten čas rychle letí... Přesně před rokem jsem ve svém příspěvku nazvaném Čekání na Rolanda avizoval program budoucího ročníku salcburského festivalu Mozartwoche, a teď mi nezbývá než na něj vzpomínat v čase minulém. A hned na úvod je třeba konstatovat, že se Salcburk svého hrdiny dočkal. Zbrusu nový intendant Rolando Villazón letos nahradil svou předchůdkyni, ředitelku Nadace Mozartea Maren Hofmeister, přesně v tom stylu, v jakém se od něj očekávalo. Extrovertního mexického tenoristy (a poslední dobou i režiséra, moderátora a... ano, teď už i festivalového intendanta) bylo zkrátka všude plno. Nechyběl téměř na žádném koncertě, účastnil se tiskových konferencí a recepcí a v obchodech všeho druhu figurovala nabídka exkluzivních kávových šálků s designem, navrženým samotným Mistrem Villazónem... Pod heslem Mozart žije! proběhlo v rámci festivalu mezi 24. 1. a 3. 2. přes padesát akcí od divadelních představení a koncertů až po filmové projekce a talkshow...

Gustav Mahler byl po celý svůj profesionální život dirigentem, možná přesněji řečeno operním dirigentem. Této činnosti – dirigování a šéfování operních orchestrů a ansámblů – se věnoval od svých dvaceti let až do smrti, ale jeho celoživotní touhou bylo spíše dirigovat symfonické orchestry (velký počet nabídek k hostování mu otevřel zejména úspěch třetí symfonie v roce 1902 v Krefeldu) a stát v čele nějakého významného tělesa. To se mu podařilo až v závěru jeho života. V dopise Guido Adlerovi z New Yorku 1. ledna 1910 o tom napsal: „… právě přání, abych mohl vést symfonický orchestr, mne provázelo celý život. Jsem rád, že se mi to jednou v mém životě podařilo…“ Přání stát se šéfem symfonického orchestru se mu vyplnilo až v letech 1898–1901, kdy se vedle šéfa Vídeňské dvorní opery stal i šéfem Vídeňské filharmonie a později (dvě koncertní sezony od roku 1909) mohl v této funkci dirigovat New York Philharmonic…

HUDEBNÍ ROZHLEDY 03/19