Scéna.cz 

Hudební rozhledy 11/18

Se zájmem a zvědavostí je očekáván úvodní koncert Klavírního festivalu Rudolfa Firkušného. V neděli 25. 11. otevře přehlídku klavíristů, které bychom měli slyšet na vlastní uši, devětadvacetiletý Jihokorejec Yekwon Sunwoo, dosud poslední vítěz slavné Van Cliburnovy klavírní soutěže. Do Prahy přijede v rámci svého evropského turné doprovázen KBS Symphony Orchestra, považovaným za jeden z nejlepších orchestrů Asie. Začátek festivalu tedy ozdobí orchestrální koncert, na kterém mimo jiné zazní Klavírní koncert č. 3 Sergeje Rachmaninova. Jak bezprostředně po Van Cliburnově soutěži napsal San Francisco Examiner, Yekwon Sunwoo, v současnosti student Bernda Goetzkeho, oslnil porotu i posluchače „nebývalým ovládnutím nástroje, suverenitou a výrazovou přesvědčivostí“. K jeho nejvýznamnějším vystoupením v loňském roce patřily např. koncerty s Baltimore Symphony Orchestra a Marin Alsop či s Juilliard Orchestra a Itzhakem Perlmanem v Avery Fisher Hall...

Hned tři naše soubory se rozhodly uctít sté výročí české státnosti novým nastudováním Libuše Bedřicha Smetany – Národní divadla v Praze a Brně a Severočeské divadlo v Ústí nad Labem. Výsledkem jsou tři velmi rozdílná pojetí. Není divu, že si takovou slávu nenechali ujít ředitelé nebo šéfové těchto divadel a inscenace si přidělili. Ukázalo se však, jak obtížné je najít v druhém desetiletí 21. století klíč k tak specifické opeře o mytické české kněžně a nástupu panovnického rodu Přemyslovců s proroctvím, podle kterého český nárok neskoná a pekla hrůzy slavně překoná. Smetanovo výslovné přání uvádět Libuši jako „hudebně dramatické uživotnění“ pouze při mimořádných příležitostech, interpretační tradice této opery s památnými představeními ve slavnostních i těžkých chvílích českého národa, ale i fanfáry, které se staly prezidentskou hudební „standartou“, sevřely Libuši do patosu vznešené majestátnosti. Není snadné se z ní vymanit...

Letošní Salzburger Festspiele, možná nejvýznamnější a nejspíš i největší (nejen) operní festival na světě s téměř staletou tradicí, přinesl ve dvaačtyřiceti dnech dvě stě šest akcí na osmnácti místech, z toho osmatřicet operních představení – pět nových inscenací (Kouzelná flétna s Adamem Plachetkou v roli Papagena, Straussova Salome, Čajkovského Piková dáma, Monteverdiho Korunovace Poppey a Henzeho Bakchantky), dvě koncertní provedení oper (Proces podle Kafkova románu Gottfrieda von Einem a Lovci perel George Bizeta) a jedno ze Svatodušních her (Rossiniho Italka v Alžíru s Cecilií Bartoli). Zájem přitom nebyl pouze o tradiční tituly, i když Salome s dirigentem Welserem-Möstem byla vyprodaná, sotva se objevily vstupenky. Festival přináší i soudobou hudbu a pravidelně se věnuje rovněž tzv. staré hudbě, v posledních letech v autentické interpretaci specializovaných souborů (Monteverdiho např. nastudoval se svým ansámblem Les Arts Florissants William Christie)...

Alexander Siloti byl znamenitým pianistou, pedagogem a také autorem mistrovských klavírních úprav. Nicméně měl tu smůlu, že nám zanechal pouze pár nahrávek, které nemají v důsledku velmi primitivní zvukové kvality žádnou vypovídací hodnotu. V CD kompletu s názvem Velcí klavíristé 20. století se však jeho jméno přesto objevilo. To, když se Emil Gilels rozhodl pro svou bachovskou nahrávku využít právě Silotiho úpravu Bachova Preludia h moll. Existuje mnoho důvodů, proč je vhodné tuto, dnes neprávem opomíjenou osobnost, připomínat, vždyť Alexander Siloti jako posel pozdního romantismu obsáhl svým odkazem obrovský časový interval, od Ference Liszta, jehož byl žákem, přes Rachmaninova, kterého pro změnu učil on, až po velikány 1. půle 20. století. Zlomem v jeho životě se stalo setkání s věhlasným Nikolajem Zverevem, který, když ho slyšel hrát na klavír, rozhodl, že má navíc, než je absolvování vojenské akademie, a přijal ho mezi své žáky...

HUDEBNÍ ROZHLEDY 11/18