Scéna.cz 

Barokní opera tří skladatelů poprvé v jediném večeru

Orchestr Musica Florea připravil ve spolupráci se souborem Hartig Ensemble – Tance a balety tří staletí a francouzským režisérem Lorenzem Charoyem premiéru barokní opery Muzio Scevola. Jde o dílo unikátní v několika ohledech a cesta k jeho rekonstrukci byla plná náhod. Autory jsou tři současníci: Filippo Amadei, Giovanni Bononcini a Georg Friedrich Händel, libreto vytvořil italský básník Paolo Antonio Rolli. V novodobé historii se ale opera nikdy neuváděla celá. Nyní operu se souborem připravil režisér Lorenz Charoy, hudebního nastudování se ujal Marek Štryncl, tance vytvořila choreografka a vedoucí souboru Hartig Ensemble, prof. Helena Kazárová. Česká premiéra se uskuteční 2. července 2018.

První premiéru už dílo za sebou má, proběhla 8. června na německém festivalu Händel Festspiele v Bad Lauchstädtu. Inscenace totiž vznikla ve spolupráci s tímto festivalem, který seznamuje diváky s více i málo známými díly tohoto plodného skladatele. Tři vyprodaná představení přijalo německé publikum v historickém Goethově divadle velmi vřele. V Praze bude zatím opera uvedena jen jednou: 2. července na Letní scéně HAMU (nádvoří Lichtenštejnského paláce, Malostranské náměstí 13.). Inscenaci Musica Florea uvádí v zázemí svého převozního barokního divadla Florea Theatrum. Představení začíná ve 21 hodin. Hlediště je pod širým nebem, diváci by se tedy měli vybavit i teplejším oblečením a případně pláštěnkami.
Opera jako dílo tří různých autorů je opravdový unikát. Z trojice je široké veřejnosti nejznámější jméno G. F. Händela. Ten je autorem třetího aktu tohoto díla. „Druhý akt zkomponovaný Bononcinim je však srovnatelný a v mnoha ohledech ani Amadei s prvním aktem nezůstává pozadu,“ ujišťuje Marek Štryncl, který se tvorby zhostil jako umělec i jako muzikolog. Händelova část již několikrát provedena byla, celá opera ovšem nikoli, takže neexistují ani její kompletní nahrávky.

Rekonstrukce hudebního materiálu připomínala v tomto případě detektivní práci. Na radu českých muzikologů se Marek Štryncl obrátil na německé odborníky a získal tip, partitura opery by mohla být uložena v Londýně. „Ale nebylo jasné, jestli budou kompletní, snad jen árie bez recitativů… Nakonec se o našem záměru provést operu jako celek dozvědělo vedení festivalu Händel-Festspiele a nabídli pomoc. Objednali digitalizaci těchto nejstarších pramenů z Londýnského archívu a poslali mi ji ke zpracování – ke spartaci,“ vysvětluje Štryncl. Dvě partitury z dvacátých let 18.stoleti bylo možné spojit a spartaci, tedy vytvoření jedné výsledné partitury z několika zdrojů, se podařilo. Libreto pak náhodně vypátral překladatel při rešerších na internetu. Značný podíl na celé realizaci má předseda České Händelovy společnosti Pavel Polka.
K barokní opeře tanec neodmyslitelně patří. „Bohužel tato zvláštní inscenace, kde každé jednání psal jiný skladatel, neobsahovala vůbec žádnou typickou taneční hudbu jako takovou,“ říká choreografka Helena Kazárová. „Nicméně každé jednání je uvedeno několikadílnou předehrou. Po dohodě s režisérem jsem tedy využila některé části těchto ouvertur a taneční dění slouží jako lehce alegorický vstup do dalšího jednání. Roztančili jsme i závěrečný sbor, jak bývalo v té době zvykem.“
Tanečníci jsou součástí dramatických scén ve všech aktech. „Lorenzo Charoy je zvyklý pracovat tempem přípravy činoherní inscenace, které je pomalejší. Taneční zkoušky jsou intenzívnější, ale kratší… Nicméně tu byl vzájemný respekt k práci toho druhého a atmosféra byla velmi dobrá,“ uzavírá choreografka.

Hlavní postavou je hrdina římské tradice. Gaius Mucius Scaevola, jak zní přepis jména z latiny (zatímco Muzio Scevola je italská varianta) byl legendární hrdina starověkého Říma, známý svým pokusem o zavraždění uzurpátorského krále Larse Porsenny, který chtěl dobýt římskou republiku. Příběh se traduje kolem roku 508 – 503 př. n. l. Porsenna obléhal město, v němž byla čerstvě vyhlášena republika po svržení krále Tarquinia, který právě ve spojenectví s Porsennou hledal cestu ke znovuzískání vlády. Porsenna požadoval, aby se Řím podrobil nadvládě Etrusků. Mladík Gaius z rodu Muciů se přihlásil, že Porsennu zabije. Podařilo se mu proniknout do králova ležení za řekou Tiber, omylem však probodl místo krále jeho pobočníka, byl zatčen a předveden před krále. Porsennovi hrdě řekl, že je pouze jedním ze tří set mladých Římanů, kteří přísahali, že se jeden po druhém pokusí nepřátelského vladaře sprovodit ze světa.
Na důkaz svých slov vložil mladík pravou ruku do ohně a držel ji tam, aniž by dal najevo bolest. To krále Porsennu ohromilo, obdivoval mladíkovu statečnost a začal se i obávat o svůj život. Zajatce propustil a posléze odtáhl od římských bran. Válka nakonec skončila po dalších hrdinských činech Římanů usmířením. Mucius získal přízvisko Scaevola – levoruký a jako vzor mužnosti a statečnosti se stal námětem mnoha literárních i výtvarných děl. Příběh sice historicky doložitelný není, ale my jsme díky Římanům bohatší o úsloví „dát ruku do ohně“.
Námět je sice hrdinský, ale operní pojetí je volnější. Scénu s dobýváním Říma, Muciem Scaevolou a králem Porsennou mohli diváci zaznamenat už v opeře Costanza e fortezza J. J. Fuxe, kterou Musica Florea a Hartig Ensemble uvedly v roce 2015. Tehdy bylo pojednáno velmi slavnostně a skutečně barokně hrdinsky, tentokrát je vše více odlehčené, jakoby v nadsázce (Scaevola kupříkladu probodává místo Posenny jen jeho plášť…). „Tomuto pojetí dobře rozuměl režisér Lorenzo Charoy a já jsem tomu také přizpůsobila svou choreografii,“ doplňuje Helena Kazárová, „Jak se skladatelé předháněli, tato opera obsahuje také podle mého soudu více hudebně odlišných árií, velmi virtuózních.“

Dílo je velmi hudebně různorodé, diváci se tak rozhodně nudy bát nemusí. Původně opera trvala tři hodiny, ale tvůrci ji zkrátili tak, aby v současném provedení měla jen jednu pauzu, a ne tři samostatné části. Jde o velkou výpravnou inscenaci se sedmi pěvci a šesti tanečníky. Na scéně barokního divadla Florea Theatrum diváky čeká nádherná ručně malovaná scéna Jiřího Bláhy a skvostné a vkusné kostýmy Romana Šolce, který patří k našim předním kostýmním výtvarníkům a také ke stálým spolupracovníkům souborů Musica Florea a Hartig Ensemble.

www.musicaflorea.cz