Scéna.cz 

Anděl zkázy s nejvyšším tónem v historii Met

Svátek surrealismu a opulentní hudební imaginace, ale taky rekordní tón sopranistky Audry Luna, to vše nabídne pokračování sezóny přímých přenosů z Metropolitní opery. Opera ANDĚL ZKÁZY současného britského skladatele Thomase Adèse, inspirovaná stejnojmenným satirickým filmem legendárního Luise Buňuela z roku 1962, zazní jako letošní premiéra Met už v sobotu 18. listopadu 2017. Na Adèsovo svébytné ztvárnění mezní lidské situace, kdy se přátelská návštěva v pohádkově elegantním sídle proměňuje v hrozivou past plnou bizarně symbolických výjevů, se tak díky přímému přenosu mohou těšit diváci dvou tisícovek kinosálů v 73 zemích světa včetně 25 kin v českých a moravských městech.

Nová inscenace, která měla v Met slavnostní premiéru na konci října, sbírá nadšené kritiky. New York Times v recenzi doporučují: „Pokud se v letošní sezóně chystáte na jedinou inscenaci, jděte na tuhle.“
Adèsova čerstvá adaptace Anděla zkázy, ověnčená vítězstvím v kategorii Premiéra roku 2017 z prestižní soutěže International Opera Awards, pracuje podobně jako Buňuelův vizionářský film už od úvodních scén s vrstevnatou symbolikou: na jevišti se pasou ovce a krátce se ukáže medvěd, předváděná zvířata mají přitom sloužit k pobavení hostů luxusní večeře pořádané manželským párem aristokratů. Současně však z domu prchá služebnictvo a hostitelé i hosté postupně zjišťují, že ačkoliv jim fyzicky nic nebrání v odchodu, neviditelná síla jim znemožňuje prostor domu opustit.
Právě nevysvětlitelnou ztrátu vůle, potažmo chybějící vůli k činu, zmiňuje autor opery a její dirigent Thomas Adès jako jeden z klíčových motivů inscenace, na jejímž libretu se vedle hlavního libretisty a režiséra Toma Cairnse sám podílel.
Adès má navíc k zasvěcenému rozvíjení buňuelovských motivů nejlepší předpoklady: Dawn Adèsová, skladatelova matka, patří k věhlasným vědkyním surrealistického umění. New York Magazine si pak mimo jiné všímá nových významových vrstev, jež Adèsova hudební imaginace otvírá a vnímá ji jako zářný příklad toho, že se „hudba mimořádného mistrovství dokáže dotknout všeho, co je v nás ryzí“.
New York Times naproti tomu oceňuje znepokojivou aktuálnost a politický přesah inscenace v době, kdy se „mnozí cítí v pasti guerillových bojů o elity, ekonomickou spravedlnost a hranice; vůle ke změně přesto jaksi chybí“.

Adès, jinak milovník a brilantní klavírní interpret Janáčka i držitel Grammy za vlastní operní adaptaci Shakespearovy Bouře, však zároveň našel pro svého Anděla zkázy kongeniální tvůrčí tým. Obratná režie zkušeného Toma Cairnse ponechává prostor rozmanitým interpretačním rovinám, aniž sklouzne k nesrozumitelnosti. Za zmínku stojí rovněž výmluvná scéna a kostýmy v Met debutující Hildegardy Bechtler.
A ačkoliv je Anděl zkázy především typickým sborovým dílem, Adès dokázal – ať už jde o milostný duet nebo árii – vetknout jasně rozeznatelnou hudební tvář téměř všem 15 sólovým rolím. Výkony všech pěvkyň a pěvců (jen namátkou: Christine Rice v árii „Za mořem“, Sophie Bevan a David Portillo v duetu snoubenců, Amanda Echalaz a Joseph Kaiser jako čím dál šílenější hostitelé atd.) označil pak The Huffington Post právem jako obdivuhodné.
Zcela historický pěvecký výkon, který Met na svém facebookovém profilu přirovnává ke „skoku o tyči až ke Slunci“, však prezentuje koloraturní sopranistka Audrey Luna v roli Leticie. S famózní pěvkyní Adès spolupracoval už na své předchozí operní adaptací Shakespearovy Bouře (v Met 2012) a sám její ‚stratosférické‘ A nad vysokým C chápe jako metaforu schopnosti překonání hranic. Jde o nejvyšší tón, který v 137leté historii Met zazní na podiu z lidských hlasivek.
The New York Times v oslavné recenzi Anděla zkázy konstatuje, že se Adèsovi podařilo temné stránky buňuelovské předlohy patřičně odlehčit groteskními a humornými prvky a závěrem přidává návodné doporučení: „Pokud se v letošní sezóně chystáte na jedinou inscenaci, jděte na tuhle.“
Surrealisticky nezapomenutelným večerem z Met provede mezzosopranistka Susan Graham.

Seznam kin naleznete na www.metopera.cz.