zvláštní poděkování
Quantcom.cz

Taneční film Zavřeno

Zavřeno

autor: archiv   

zvětšit obrázek

V rámci doprovodného programu festivalu Zlatá Praha měl v pátek 29. září premiéru taneční film Zavřeno natočený norským televizním režisérem a producentem Steinem Rogerem Bullem se sdružením 420people za účasti tanečníka Gerarda van Dycka a choreografa Jo Stromgrena.
Jak se ukáže, choreografie ve skutečnosti vznikala za vzájemné spolupráce a velké zábavy všech zúčastněných přímo na místě. Byla dokonale promyšlena a propracována, přestože četné momenty se zdají být improvizací.

Režisér Bull s oblibou umísťuje své hrdiny do uzavřeného prostoru a tam je nechává jednat. Tak učinil i v tomto případě, kdy se dějištěm stal vyhlášený pražský bar na Starém Městě La Casa Blue. Dějištěm, v němž se ale nějaký velký příběh neodehraje. Jak sám autor poznamenal, když byl dotazován v grantovém řízení na zápletku, nemohl dát příliš konkrétní odpověď.
Bar bývá vždy v pondělí zavřen pro veřejnost, ale majitel Jo Stromgren zve v tento den dva pány – neúspěšného malíře a básníka Václava a řemeslníka Gerarda a jednu dámu – právničku nebo socioložku Natašu k zvláštnímu setkání. Oba pánové již vysedávají v baru, kde majitel po celotýdenním provozu dává do pořádku nádobí a zařízení a všechno puntičkářsky čistí a leští a neustále se ohání utěrkou. Do místnosti vstupuje Nataša v modrém byznys kostýmku, odkládá boty na vysokých podpatcích a usedá na barovou st oličku. Toto pondělí je mimořádné i tím, že majitel, který už je poněkud unaven a hodlá zřejmě s těmito mimořádnými směnami skončit, pozval na rozloučenou hudebníka – virtuóza Trulse Morka, který na malém pódiu přehrává „Sonátu pro violoncello op. 8“ Zoltána Kodályho. Přítomní hosté včetně barmana spolknou „drogu“, která je uvádí do deliria, v němž jejich těla ovládá hudba. Ztrácejí sebekontrolu a schopnost běžného pohybu, jakoby se jej museli znovu učit. Obepínají nábytek, plazí se po něm, křečovitě se přemísťují, zkoumají každý centimetr rukama i nohama jako slepci a se svými těly nakládají jako s věcmi. Přestože kontakty jsou v určitých chvílích velmi, velmi těsné a zdá se, že vztahy velmi složité, neobjevuje se nikde erotické jiskření. Bezvýrazné tváře a „spící“ otevřené oči neprojevují žádné city. Mezitím všudypřítomný majitel se svou utěrkou neustále leští, ale práce nemá konce. V závěru, s posledními zvuky hudby, se všechno bortí v naprostém chaosu a je zcela jisté, že setkáním je konec a pro příště bude na dveřích v pondělí již vždy cedule s absolutní platností – „Zavřeno“.

Nataša Novotná, Václav Kuneš i jejich zahraniční partneři byli podrobeni detailnímu zkoumání kamery v záběrech „na tělo“, které zviditelní i sebenepatrnější pohyb prstů a pohled očí. Předvedli choreografii, která snad beze zbytku dotahuje a „vyplňuje“ všechny tóny náročné skladby. Lehounce mrazivě vibrující atmosféra ponechává pozorovatele v předtuše něčeho nebezpečného, co se může ale i nemusí odehrát. Návštěvník se vrací z baru s mírnou kocovinou, jako po probuzení z omamného snu, s něhož ale přetrvává pocit uspokojení.
Spolupráce 420people a norských tvůrců s Českou televizí se osvědčila do té míry, že režisér Stein Roger Bull má už v plánu další taneční film, který by u nás chtěl natáčet v nějaké nemocnici. A tak si můžeme trochu zaspekulovat a dovolit si tvrdit, že možná bude k vidění již na příští Zlaté Praze.

9.10.2017 17:10:13 Helena Kozlová | rubrika - Recenze