Scéna.cz 

Janáčkovy (Gregorovy) Příhody lišky Bystroušky

Na scéně Národního divadla měla 19. prosince 2002 premiéru inscenace Janáčkových Příhod lišky Bystroušky. V pořadí osmé nastudování tohoto díla v historii ND bylo tentokráte svěřeno Michalovi a Šimonovi Cabanovým, kteří se velmi svérázným způsobem pokusili zobrazit pro všechny inscenátory zrádné prolínání světa zvířat se světem lidí, které je v Janáčkově, resp. Těsnohlídkově, příběhu strhujícím způsobem zobrazeno.
Jejich Bystruška je civilnější, než bývá v běžné inscenační tradici zvykem. Zmizely důsledně realistické kostýmy zvířat, které nahradilo jednoduché oblečení. Nenajdeme zde ani kašírované borovice, které sympaticky ustoupily před jakýmisi personifikovanými duchy lesa, kteří vystupují z několika otvorů šikmého kruhového jeviště. Příběh byl obohacen o několik nových postav, které bohužel (ne) přispějí k lepší srozumitelnosti samotného poslání díla, které spočívá v zobrazení koloběhu života v přírodě, jejíž je i člověk chtě nechtě nedílnou součástí. Ještěže byl v jinak důkladně připraveném programu k inscenaci otištěn návod, podle kterého je toto nové pojetí starého dobrého příběhu možné číst. Jeho zakoupení nelze než vřele doporučit, možná tak předejdete řadě nesrozumitelností.

Největší vklad této inscenace spočívá podle mne v hudebním nastudování dirigenta Bohumila Gregora. Není u nás v současné době umělce, který by měl s janáčkovskou operní interpretací větší zkušenosti, než právě Gregor. V jeho hudebním pojetí je patrná jistá životní i umělecká reminiscence, která určitým způsobem koresponduje se samotným příběhem tohoto Janáčkova díla. Jakoby sám Gregor byl tím Revírníkem, který nás provází příběhem života se všemi jeho dobrými i špatnými stránkami. V případě této inscenace si zvolil šťastný okruh sólistů, kteří mnohdy předvedli velmi zaujaté interpretace jednotlivých rolí: Richard Haan vykresluje Revírníka jako člověka, který je na konci své životní cesty. Únava je patrná nejen na jeho jednání, ale rovněž v jeho hlase. Na plnohodnotný život mu zbyly už jen vzpomínky. Roli Bystroušky nastudovala Maria Haan. Její liška je opravdu mazaná bytost, která na sebe svým jednáním strhává pozornost všech ostatních postav. Technicky spolehlivě vedený hlas, adekvátní výraz a rovněž přirozené herectví ji činí velmi dobrou představitelkou této role. V lišákovi Zlatohřbítkovi dostala příležitost půvabná slovenská pěvkyně Jolana Fogašová a nutno říci, že ji plně nevyužila. Spoléhala se především na objem svého (byť velmi krásného) mezzosopránu, což se nakonec projevilo ve velmi špatné srozumitelnosti zpívaného slova. Z velmi vyvážených výkonů ostatních interpretů stojí za zmínku především Yvona Škvárová (Paní Revírníková-Sova), Lenka Šmídová (Pásková-Datel) a Bohuslav Maršík (Farář-Jezevec).

Je velmi dobře, že opera ND zaznamenala premiérové představení této inscenace na zvukový nosič. Vznikl tak neobyčejně cenný dokument, který představuje v mnoha ohledech příkladné hudební nastudování této opery a rovněž zachycuje současnou uměleckou úroveň operního souboru divadla.