Scena.cz - 1. kulturní portál

zvláštní poděkování

Tři otázky pro tři autory choreografií komponovaného večera

Hana Polanská, Marek Svobodník a Ondřej Vinklát

autor: archiv divadla

V neděli 18. prosince 2016 uvede Pražský komorní balet v Divadle na Vinohradech světovou premiéru komponovaného večera s názvem Mysterium času. Autory choreografií jsou Hana Polanská Turečková, Ondřej Vinklát a Marek Svobodník. Choreografové dostali volnou ruku, aby zpracovali téma času a vznikla tak osobitá a velmi rozdílná díla, co se pojetí i provedení týče. Hana Polanská Turečková vytvořila abstraktní choreografii na nadčasovou skladbu Miloslava Kabeláče Mysterium času. Inspirací pro nejnovější choreografii Ondřeje Vinkláta, duet muže a ženy nazvaný Teď², byla prchavost okamžiku. Marek Svobodník připravil na motivy proslulé básně Edgara Allana Poea Havran taneční grotesku s názvem Chvilka POEzie. Týden před premiérou jsme všem položili tři otázky.

Představte mi v několika větách vaše nové dílo. Jak se vám podařilo převést myšlenkový koncept do pohybové formy?
Hana Polanská Turečková: Na tomto projektu jsem pracovala velmi intenzivně asi sedm měsíců. Na začátku jsem vytvořila základní koncept, poté jsem úzce spolupracovala se skladatelem Janem Bubákem, výtvarníkem Vladimírem Houdkem a tanečníky Pražského komorního baletu. Kvůli mému zářijovému porodu jsme zkoušeli dvoufázově. Díky pauze jsem měla možnost o choreografii dlouho v klidu přemýšlet, analyzovat ji a znovu přehodnotit. Naše vize je postavena na velmi silném vizuálním a hudebním dojmu. Zajistit, aby pohybová struktura byla v rovnováze, se proto ukázalo jako velká výzva. Nakonec vznikla propracovaná struktura choreografie, která precizním způsobem využívá práci těl v prostoru a tím ladí s výrazným rytmem skladby a geometricky pojatými kostýmy. Také pohybem sleduji hudební strukturu skladby, kterou tvoří mohutně vyklenutá oblouková forma, jak v dynamice, tak ve vystupňování hustoty orchestrální sazby se stále drobnějšími rytmickými hodnotami.

Ondřej Vinklát: Půjde o duet muže a ženy. Jezevčíka, kterého jsem původně plánoval zapojit, jsem nakonec musel vyškrtnout, protože nikdy neposlouchal na slovo… Od chvíle, kdy jsem začal přemýšlet nad formou, se toho změnilo hodně, ale základní myšlenka zůstala stejná.

Marek Svobodník: Tak předně mně a celému týmu šlo o to, abychom uchopili celou věc jako celek. Všechny složky by si měly být rovny a výsledný vizuál by měl mít balanc. Koncept Poeovy básně Havran (přesněji tedy Krkavec) jsme transponovali do černé grotesky, komiksu, situačně až absurdního humoru tvrdšího ražení, avšak s určitou dávkou oné „poezie“. Navíc na české taneční scéně je temnoty čí deprese, myslím, až dost (teda mimo DEKKADANCERS asi :0) a je to už nějakou řádku let pořád stejné. Co se týče pohybového konceptu… no koukal jsem hodně na Toma a Jerryho. Doopravdy :0) Jako… bude to risk. Zatím teda pořád pracuji na tom, jak se zastavit na pět vteřin ve vzduchu na jednom místě a pak až s pohledem dolů začít dlouze padat. Asi na tom založím doktorandské studium. :0) Každopádně Chvilka POEzie bude takový malý experiment. Každá složka, ať kostýmy či scéna, zkoušíme všechno posunout někam mimo naše dosavadní zkušenosti. Každý z nás má před sebou výzvu. Nikdo nic takového, co je v plánu, nedělal, byť to na první pohled vypadá jako brnkačka. A jestli se to podaří, uvidíme na generálce.

Jaké jsou vaše dojmy z kreativního procesu? Jak se vám pro Pražský komorní balet tvořilo a jaká byla práce s tanečníky?
Hana Polanská Turečková: Proces byl velmi vzrušující, ale pro nás všechny náročný mentálně i fyzicky. V této choreografii musí každý z tanečníků najít pro sebe krásu jednoduchosti a důležitost detailu, zároveň však popřít individualitu a podřídit se celku. S tanečníky Pražského komorního baletu pracuji velmi ráda, protože jsou na vysoké umělecké úrovni.

Ondřej Vinklát: Jsem nesmírně rád, že můžu spolupracovat s hudebním skladatelem Markem Pavlíčkem, scénografkou Valentinou Hejdovou, kostýmním výtvarníkem Pavlem Knollem a s Karlosem Šimkem, light designerem. Je to radost! No a s tanečníky jakbysmet. To byla a je skvělá práce.

Marek Svobodník: Proces byl bezva. Takhle, když máte „E.A.Poe’s dream team“ – tak jsem si kluky mimochodem pojmenoval, celá příprava je jak omalovánky. Výtvarník kostýmů Pavel Knolle myslí jako režisér, architekt Petr Siedlaczek přesto, že častěji než v divadle tráví svůj volný čas raději na jachtách v Monte-Carlu, tak myslí jako dramaturg, a nakonec Karlos, který je sice chodící temnota, nicméně však výtečný light designer. Všechny je znám léta a o to více mě baví :0) Tanečníci z PKB mají jednu skvělou vlastnost. Ke konci tvůrčího procesu vám docházejí jakkoliv síly, a oni přesto neztrácejí na zkouškách humor. Jo a taky to jsou ohromní profíci a dobrá parta lidí. Myslím, že i v tom je kouzlo tohoto souboru.

Do prosincové premiéry, která je tematicky inspirovaná časem, už mnoho času nezbývá. :0) Těšíte se nebo máte spíš trému?
Hana Polanská Turečková: Samozřejmě se těším, že budeme moci sdílet naši ideu s další lidmi a ta ožije v jejich myslích. To je náš cíl a úkol umění.

Ondřej Vinklát: Jsem v klidu. Společně se mnou se na premiéře podílí dobrý tým lidí a tak není čeho se bát. Těším se!

Marek Svobodník: Tohle je fáze příprav, kterou bytostně nenávidím. Nejraději bych si sbalil svých pět švestek a pošlete mi koresponďák, jak to na premiéře dopadlo. Vážně nežertuju. Nejlepší jsou prostě začátky. I když nemáte ani krok, všechno vidíte růžově a na všechno je pořád čas a všichni vás v tom utvrzují. No a paradoxně na konci procesu, kdy vlastně máte všechno hotové a jenom hledáte, kde doladit „poslední tah štětce“, je to kolem vás jako ve cvokhausu. Ještě jsem nezažil premiéru, aby tomu bylo jinak. Navíc tuším pod kůží, že ještě přijde nějaká ta perla nakonec :0).

12.12.2016 17:12:38 Redakce | rubrika - Rozhovory

TIP!