Scéna.cz 

Recitál kanadského klavíristy Charlese Richarda-Hamelina

„Zaskakovat za Polliniho je úžasné, vždyť máme doma spousty jeho desek. Publikum ode mě určitě neočekává, že budu druhý Pollini. Na pódiu jsem sám za sebe.“ To je reakce kanadského klavíristy na skutečnost, že vystoupí na Pražském jaru za italského klavíristu Maurizia Polliniho, který svou účast ze zdravotních důvodů odřekl. Charles Richard-Hamelin si z Mezinárodní klavírní soutěže Fryderyka Chopina 2015 ve Varšavě odnesl 2. cenu a cenu Krystiana Zimermana za nejlepší interpretaci sonáty.

Svoji premiéru v Praze začal skutečně velkoplepě. Hned v první skladbě koncertu Nocturnu H dur, op. 62 č. 1, předvedl to nejlepší ze svého hudebního talentu. V této Písni noci (tak bývají označována Chopinova Nocturna) nám nabídl náladové obrázky až dojemně úpřimné. Křehkost, váhavost, něha to všechno spojuje tohoto lyrického klavíristu s polským skladatelem. V těchto polohách se odráží Richard-Hamelin sám, a proto jsou nesmírně přesvědčivé.
Richard-Hamelin je i hravý a elegantní, což nejvýrazněji předvedl v poslední ze čtyř Mazurek – h-moll, č. 4 op.33. Podmanivá melodie Mazurky střídaná vášní a rozmarnou tanečností. Váhavost a laskavost a to vše uzavřeno krátkou a přísnou akordickou kadencí.
Třetí z nejlepších výkonů pátečního koncertu podal při interpretaci Pavany od Georgea Enescu jako druhého přídavku pro publikum. Vznešenost, přirozená důstojnost a úpřimnost vyjadřená v této skladbě byla silnou výrazovou tečkou za celým večerem.
Charles Richard-Hamelin má skvělou techniku, nádherně pracuje s dynamikou, dokáže zahrát velice křehká pianissima. Jeho fortissima jsou spíše pevná nežli dramatická. Je to typ spolehlivého interpreta, u kterého se můžeme vždy těšit na profesionální výkon.
Pražské jaro - 3. června 2016