Scéna.cz 

Vynikající klavírista Boris Giltburg s FOK

Ve středu 15. dubna 2015 jsme ve Smetanově síni Obecního domu slyšeli další z perel 80. výročí Symfonického orchestru hl. m. prahy FOK. Pod taktovkou v Česku dobře známého šarmantního dirigenta, rodáka z Vídně Christiana Arminga vystoupil jako hvězda večera izraelský klavírista Boris Giltburg.

Koncert byl svou náplní cele slovanský. Do nálady národní hrdosti jsme se dostali hned v úvodu třemi tanci z Prodané nevěsty od Bedřicha Smetany – Polka, Furiant a Skočná. Zajímavé je, že původně v této opeře tance nebyly, pan Smetana je dopsal postupně v průběhu pěti let od první premiéry.

Poté na pódium přivezli klavír a my jsme slyšeli „v pořadí 18. olympijského vítěze“ Borise Giltburga v akci. Na programu byl Koncert pro klavír a orchestr č. 3 C dur op. 26 od Sergeje Prokofjeva. Je to koncert, který Prokofjev sám zahrál jako sólista na premiéře v roce 1921 a jediný koncert, který i jako interpret nahrál s Londýnskými symfoniky a dirigentem Pierrem Copollou. Má tři části – Andante – Allegro; Andantino (Tema con variaziony) a Allegro, ma non troppo. Boris Giltburg se něžně nořil do lyrických pasáží s teplem sálající virtuozitou. V jiných částech je skladba jako ruská zimní pohádka, slyšíme tam například sáně tažené koňmi. Závěrečné Allegro bylo zahráno brilantně s prudkou rytmickou sebejistotou a temperamentem. Neutuchajícím potleskem si posluchači vysloužili přídavek, tentokrát již bez orchestru zahrál Boris Giltburg skladbu Liebesleid (Milostná píseň) od Fritze Kreislera v aranžmá Sergeje Rachmaninova.

Po přestávce byla na programu skladba Leoše Janáčka Taras Bulba. Je to tzv. rapsodie – což je epos převyprávěný hudebními prostředky. Leoš Janáček se inspiroval Gogolem sepsanou ukrajinskou legendou. Kozácký ataman Taras Bulba má dva syny. Andrij se zamiluje do polské princezny a zradí svůj národ. Proto v části Smrt Andrijova slyšíme romantickou melodii lásky a poté varhany a zvony věštící temnou smrt. Andrij zemře rukou svého otce. V sále se rozhostilo dramatické ticho. V druhé větě s názvem „Smrt Ostapova“ slyšíme bitevní vřavu. Poláci chytli Ostapa a oslavili to polským národním tancem – mazurkou. Sólo Es klarinetu vyjadřuje Ostapovo utrpení na mučidlech a snahu dovolat se otcovy pomoci. Nejrozsáhlejší je třetí věta „Proroctví a smrt Tarase Bulby“. Ataman je zatčen a odsouzen k smrti upálením. Boj prohrál, ale vnitřně se nevzdal. Trubky a další žestě vyjadřují hrdost. Zvuk zvonů v úplném závěru naznačují jeho nezlomnou vnitřní sílu a odkaz do budoucna. Orchestr FOK pod taktovkou Christiana Arminga zahrál výborně, velice se mi líbily žestě – zajímavý a ojedinělý zvuk měla tuba Petra Salajky.
Psáno z koncertu 15. dubna 2015, Smetanova síň Obecního domu, Praha
Boris Giltburg (*1984) získal popularitu dvěma způsoby – klavírní umění prokázal tím, že v roce 2013 vyhrál velmi prestižní Soutěž královny Alžběty v Bruselu, což mu otevřelo dveře na světová pódia. Tato soutěž bývá přirovnávána k Olympiádě ve sportu a má velmi přísná pravidla, má několik kol, klavíristé například musí nastudovat odříznuti od světa a komunikačních prostředků úplně novou skladbu, jejíž noty dostanou až během soutěže. Ani porotci si nesmí mezi sebou sdělovat své dojmy a názory. Do soutěže bylo vybráno 75 klavíristů z 283 uchazečů. Soutěž nikdy v žádné oblasti nevyhrál Čech (obory klání jsou klavír, housle, kompozice a zpěv). Více o soutěži naleznete zde. Zajímavé je také, že Borisova maminka si vůbec nepřála, aby se její syn stal pianistou. Ona sama byla klavíristka a obě Borisovy babičky taktéž. Maminka tedy byla toho názoru, že klavíristů už bylo v rodině dost. Naštěstí pro hudbu a kulturu si Boris přístup ke klavíru nenechal vzít.
Druhá věc, kterou Boris Giltburg pronikl do povědomí veřejnosti, je jeho blog o klasické hudbě, kde se zcela nesobecky se světovou veřejností dělí o své znalosti a lásku k hudbě. Svůj blog píše s nadějí, že bude sdílet výjimečný svět hudby s ostatními. „ I’m a totally hardcore fan“ (Jsem úplně nejskalnější fanoušek), říká tam o sobě. Odkaz na jeho blog Classical music for all (Klasická hudba pro všechny) zde