Scéna.cz 

3 x Leoš Janáček

Příhody lišky Bystroušky
K příležitosti 160. výročí narození Leoše Janáčka uvádíme animovanou verzi slavné opery Janáčkovy z britské výtvarné dílny Geoffa Dunbara a v nahrávce Kenta Nagana s mladými českými zpěváky (2004)
Jako poctu ke 160. výročí narození Leoše Janáčka uvádíme animovanou verzi slavné opery Janáčkovy z britské výtvarné dílny Geoffa Dunbara a v nahrávce Kenta Nagana. Unikátní kreslenou podobu slavné opery Leoše Janáčka připravila BBC ve spolupráci s Českou televizí a dalšími partnery. Cílem tvůrců bylo přitáhnout k opeře publikum, které se k ní běžně nedostane, zejména děti. Dirigent Kent Nagano připravil novou zkrácenou hudební verzi díla a oceňovaný animátor Geoff Dunbar stojí za kreslenou podobou, která vychází z původních Lolkových kreseb. Protože záměrem producentů bylo dostat tuto verzi do celého světa, vznikla jazyková verze anglická a španělská. V roce 2004 se v Brně nahrávala verze česká, která dala příležitost nejmladší generaci českých a slovenských operních zpěváků vyhrát v konkurzu a získat zkušenost se zcela jinou podobou opery.
Vysílání: 05.7., 20.20 hod., ČT art, Je nám ctí... Leoš Janáček - 160 let.

Hledání Janáčka
Polohraný dokument o světově proslulém skladateli, od jehož narození letos uplyne 160 let. Režie P. Kaňka.
Leoš Janáček (1854–1928) se stal nejvýraznější osobností hudby první poloviny 20. století. Film v každém záběru vyjadřuje Janáčkův boj o obsah a pravdivost hudebního obrazu. Současník, skladatel Bedřich Smetana (1824–1884) byl ve své době pro "ryzí českou hudebnost" považován za největšího českého skladatele. Jeho největším obdivovatelem byl tehdejší ministr kultury Zdeněk Nejedlý. Janáček byl nepochopen, jeho snaha zachytit v hudbě realitu života, od tragiky k jasu štěstí, od všednosti k obřadnosti, nebyla pro mnohé srozumitelná.
Janáček byl silná osobnost, říkal otevřeně svoje názory, i když musel počítat s tím, že se mu za jeho otevřená slova, ústící často v kritiku, budou postižení mstít. To se ukázalo na jeho složitém vztahu ke Kovařovicovi, jenž dlouho odmítal Její pastorkyni. Janáčkova velikost (jazyk a témata) se nezrodila zázrakem, jako boží dar, ale jako výsledek nekompromisního hledání, sebevzdělávání, píle a nezlomné vůle vše vyjádřit v hudbě. Leoš Janáček, i když od jeho narození letos uplyne 160 let, patří stále mezi světově nejvýraznější, nejzajímavější a nejvyhledávanější skladatele 20. století.
Vysílání: 05.7., 21.20 hod., ČT art Opakování: 09.7., ČT art

L. Janáček: Zápisník zmizelého
Filmová báseň (1979). U příležitosti skladatelova jubilea účinkují: V. Přibyl, L. Márová - zpěv, J. Páleníček - klavír, ženský pěvecký sbor P. Kühna, I. Bittová, I. Luťanský, J. Demeter a další. Kamera J. Šofr. Scénář a režie J. Jireš Na jaře 1916 vyšla v Lidových novinách ve dvou nedělních číslech báseň neznámého autora nazvaná Z péra samoukova. Redakce místo autorova jména uvedla v poznámce na vysvětlenou: „V pohorské vesnici východní Moravy zmizel před časem z domova tajemným způsobem J. D., spořádaný a přičinlivý mladík, jediná naděje rodičů. Soudilo se zprvu na neštěstí nebo zločin; fantasii lidské bylo ponecháno volné pole. Teprve za několik dní nalezen byl v komůrce zápisník, jenž odhalil tajemství zmizelého. Obsahoval několik drobných básniček, o nichž nikdo zprvu netušil, že podávají klíč k tajemné záhadě".
Tehdy opravdu zřejmě nikdo netušil, kdo je autorem básně, která se stala předlohou pro Janáčkovo vokální dílo Zápisník zmizelého. Ten začal s jeho kompozicí v srpnu 1917, dokončil ji o dva roky později. O díle se v té době zmiňuje v dopise přítelkyni Kamile Stösslové: „Ráno motám se po zahradě, odpoledne napadá mi pravidelně několik motivů k těm krásným veršíkům o té lásce cigánské. Snad z toho vyjde pěkný románek hudební – a kousek nálady luhačovské bylo by v něm.“ Z těchto slov je patrné, na koho při této kompozici skladatel myslel a lze se právem domnívat, že Janíček, jehož ve filmovém zpracování ztvárnil Ivan Luťanský, je vlastně Janáček a cikánka Zefka, jíž propůjčila svůj barevný alt Libuše Márová, Kamila Stösslová.

První provedení Zápisníku zmizelého se uskutečnilo 18. dubna 1921 v brněnské Redutě. Nastudovali ho Janáčkovi žáci – tenorista Karel Zavřel, altistka Ludmila Kvapilová-Kudláčková a pozdější dirigent Břetislav Bakala (1897–1958), který usedl ke klavíru. Na jevišti zaznělo dílo poprvé 27. října 1926 ve slovinské Lublani, u nás téměř o dvacet let později, 26. července 1943 v Plzni. Od té doby se dílo objevuje jak na koncertních tak i divadelních pódiích. Jirešovo filmové zpracování s náznakem lehké erotiky je jedno z nejkrásnějších.
Vysílání: 05.7., 22.15 hod., ČT art