Scéna.cz 

Radim Otépka: Vždycky se těším na naše koncerty.

Pražská komorní filharmonie vznikla v roce 1994 z iniciativy světoznámého dirigenta Jiřího Bělohlávka. Z důvodu rozdílného názvu v českém a anglickém jazyce rozhodl management o jeho sjednocení. Od loňského roku nese toto prestižní hudební těleso název PKF – Prague Philharmonia (PKF).
Současný ředitel Radim Otépka s ním spojil svůj osud od samotného založení. „Většina členů filharmonie přišla do Prahy ze všech koutů republiky,“ líčí Radim Otépka a dodává: „Zřekli jsme se svých závazků, jen abychom mohli spolupracovat s dirigentem Jiřím Bělohlávkem. Žil jsem tehdy v Brně, kde jsem měl místo v Brněnské filharmonii a v komorním orchestru Brněnští komorní sólisté. V té době jsem byl čerstvým absolventem JAMU.“
Postupně si prošel celým PKF zespoda nahoru a svrchu dolů. Staral se o autorská práva hráčů, natáčení pro TV, rozhlas a CD. Zastával funkci inspektora orchestru. Nelze opomenout jeho dráhu hráče na kontrabas.
Není divu, že při našem setkání odpovídal fundovaně na otázky ohledně historie PKF – Prague Philharmonia, jejího financování a postavení mezi ostatními hudebními tělesy. Zeptali jsme se také, jak prožívá koncertní den. Naše povídání nebylo jen ředitelské. Není se čemu divit, jak se říká: „Basa tvrdí muziku…“ Posuďte sami.

Kdy jste vlastně naposledy držel kontrabas?
To vím úplně přesně, oficiálně 24. dubna 2006.

Pokud se nepletu, tak to byl rok vašeho jmenování do funkce ředitele.
Tuším, že to byl poslední abonentní koncert PKF v sezoně s dirigentem Jiřím Bělohlávkem. V tom je určitá symbolika, protože s panem dirigentem jsem měl zahajovací koncert 17. listopadu 1994 ve Španělském sále na Pražském hradě. Tehdy odstartovala má kariéra kontrabasisty u tohoto tělesa.

Anglicky se kontrabas řekne double bass, takže jste v PKF – Prague Philharmonia držel dvojitou basu. Dnes ve funkci ředitele…
To je ale o úplně jiném držení basy. Nechci hodnotit, co je jednodušší. Obojí má svá specifika, která přinášejí svá úskalí. Pozice ředitele je rozhodně zodpovědnější a s většími pravomocemi než má kontrabasista.

Ředitel ale také tvrdí muziku?
Bezesporu. Orchestru by měl skýtat takový fundament, na kterém se buduje a vyrůstá. Měl by být jakousi pevnou hrází zejména v nejistých dobách, o kterou se může celá organizace opřít, včetně hráčů.

Dovolím si otázku ohledně právní subjektivity a problematiky zřizovatele. PKF – Prague Philharmonia je obecně prospěšnou společností. V jednom z rozhovorů jste zmínil, že je vlastně bez zřizovatele. Můžete to objasnit?
Máte pravdu, co se týče právní subjektivity. Obecně prospěšná společnost zřizuje orchestr. Nicméně společnost jako právní subjekt nemá sama zřizovatele v podobě města nebo ministerstva kultury jako ostatní filharmonie. Např. v Plzni ji zřizuje město a podporuje kraj. To samé je v Hradci Králové a ve Zlíně. Česká filharmonie má ministerstvo kultury, FOK – hlavní město Prahu. V našem případě jsme bez zřizovatele v podobě státní instituce, která by nám garantovala finanční zázemí.
Jsme závislí na tom, zda nám granty budou přiznány. Musím zaklepat. Máme čtyřletý grant od Magistrátu hlavního města Prahy (MHMP), dostáváme granty od MK ČR. Ostatní peníze jsou z našich výnosů, z prodeje vstupenek a nelze opomenout naši účast na různých festivalech v zahraničí. Musíme neustále bojovat, zmíněné granty nejsou nárokovatelné.

Pojďme k samotnému začátku. Jak PKF vznikla? Byla to nějaká parta dobrých muzikantů v čele s dirigentem?
Ta historie je docela zajímavá. V druhé polovině roku 1993 dostal Jiří Bělohlávek nabídku od tehdejšího ministra obrany Antonína Baudyše. Vedení armády přišlo s návrhem vytvořit umělecké studio při ministerstvu, které nahradí končící Armádní soubor Víta Nejedlého. Bude žít vlastním uměleckým životem. Armáda ho bude zastřešovat jak finančně, tak administrativně, poskytne prostory. Závazek ze strany souboru spočíval v tom, že by vystupoval na prestižních akcích, např. vstup do NATO či typu Fórum 2000 apod. Jinak by měl svou vlastní uměleckou činnost, koncerty doma i v zahraničí.
Pan dirigent Jiří Bělohlávek tyto garance získal na pět let a přijal je. Na jaře roku 1994 proběhl konkurz na obsazení hráčů. Od září začal soubor zkoušet pod názvem Pražská komorní filharmonie.
V roce 1995 se změnila situace. Do čela ministerstva obrany se dostal Vilém Holáň. To již tolik pochopení pro udržení takového tělesa nemělo a smlouvy zrušilo. V té době se PKF ocitla takřka na ulici. Museli jsme opustit naši zkušebnu na Pohořelci, najednou jsme zůstali bez garantovaného finančního příjmu. Celý podnik byl na zhroucení.
Velkou roli sehrála solidnost Jiřího Bělohlávka. Cítil zodpovědnost za orchestr, za všechny lidi, kteří kvůli němu přišli ze všech koutů Česka do hlavního města. Nechtěl je opustit. Hledal řešení s tehdejším ředitelem Simonem a managementem. PKF se přestěhovala na Prahu 5 do Ženských domovů, kde bylo divadlo Akcent. Orchestr mohl existovat dál v té formě jako dosud, mohl zkoušet a měl kanceláře. Na jaře roku 1996 vešel v platnost zákon o obecně prospěšných společnostech. To byla úplně nová forma. Aby mohla PKF získávat subvence formou grantů a dotací z MK a MHMP, ustanovila se jako jedna z prvních obecně prospěšných společností. To se psal rok 1996.

Vy jste tím vším procházel coby hráč na kontrabas, opustil jste své kořeny v Brně.
Původně jsem studoval a žil v Brně. Rozhodování, zda jít do Prahy, bylo těžké. Předpokládal jsem samozřejmě, že s takovou uměleckou osobností, jako je Jiří Bělohlávek, budu mít jiný umělecký růst než v Brně. Budu mít větší možnosti. Netušil jsem, co následující léta přinesou. Vzpomínám si, že ta doba nebyla vždy jednoduchá.

Všechno zlé je pro něco dobré, třeba i jako průprava pro budoucího ředitele…
Poznal jsem tu organizaci zespoda nahoru a svrchu dolů. Prošel jsem i jinými pracovními funkcemi, které tady jsou. Byť formou nějaké tří- až čtyřměsíční výpomoci.

Pan dirigent Jiří Bělohlávek byl pro vás určitě dostatečným magnetem.
Obohatil mou uměleckou činnost a stálo to za to. Nelituji svého rozhodnutí.

Jaké máte vztahy dnes?
Dosud přátelské. Pan Jiří Bělohlávek je pořád zakladatelem PKF, i když se této funkce mohl kdykoli vzdát. Druhá věc – je čestným uměleckým a hudebním ředitelem, čestným šéfdirigentem. Stále na něj myslíme s nějakým koncertem. Jsme rádi, že si na nás vždy najde čas. Vážíme si toho, že chce s námi i nadále být ve spojení. Kdykoliv se potkáme, tak se zajímá o dění v orchestru.
Za třetí – je prezidentem Nadace PKF, významné spojky, slouží k podpoře celé této obecně prospěšné společnosti, celého orchestru. To všechno ukazuje na to, že naše vztahy jsou dobré a vyrovnané. Osobně jsem tomu rád. Oboustranná spolupráce s panem dirigentem Bělohlávkem jak mě, tak samozřejmě i orchestr po všech stránkách neustále obohacuje.

Kromě nadace realizuje PKF Orchestrální akademii (OA). S tím souvisí otázka kontinuity hráčů, objevování talentů.
Projekt vznikl před sedmi lety. Hlavním cílem je objevovat nové talenty v oblasti orchestrální hry. Pomoci jim zařadit se do profesionálního života, protože to není, a nikdy nebylo, jednoduché. Když si vezmete, kolik vychází absolventů, a počet míst v orchestrech je velmi omezený, nemají se kde uplatnit. Nezbývá nic jiného, než aby šli učit nebo změnili profesi. Mnohdy je to škoda, protože jsou mezi nimi výjimečně nadaní lidé.
Snažíme se je přitáhnout k nám. Když ten člověk absolvuje umělecké dílny v rámci OA, je schopen s námi dál spolupracovat. Tento program zvyšuje jeho konkurenceschopnost na trhu práce, pomáhá mu orientovat se, získávat zkušenosti. Absolvent ke společnosti přilne, získává k ní vztah. Nikde není řečeno, že se na něj v budoucnu neobrátíme. Když potřebujeme doplnit hráče v orchestru, tak jsou to právě především lidé z OA, po kterých saháme.

Je pro vás den, kdy máte před koncertem, něčím jiným oproti běžnému pracovnímu dni?
Není to zvláštní den, ale zažívám pocit zvědavosti a touhy. Vždycky se těším na naše koncerty. Jak se toho naši hráči zhostí, jak bude reagovat publikum. Jestli je všechno připraveno po stránce organizační i umělecké. Ve finále je koncert výsledek práce nás všech, jak managementu, tak hráčů.

Nežijete jen kulturou, sport vám není cizí?
Sport mám rád. Je to ale jedno s druhým. Kulturu dělám celý život, ale sportem si do ní přináším hodně prvků.

Když jsme v osobní rovině. Vaše děti a hudba?
Mám čtyřletou dceru a dvouletého syna. Oba dva projevují, myslím si, poměrně velké hudební nadání. Dcerka se snaží poznat jakýkoli hudební nástroj, který má - od maličkých kytárek, fléten po dětské klavírky, až po moje elektrické piano, na které si občas hraju. Zatím je to spíš ve stadiu oťukávání, jakéhosi hledání. V posledním roce začala hezky a čistě zpívat. její mladší bráška je to samé. Přirozený talent je u něj cítit možná ještě víc než u ní.

Už našly tátův kontrabas ve skříni?
Ne. Nemám ho. Chtěl jsem si ho koupit, ale ceny jsou příšerně vysoké ve srovnání s tím, na co bych ho potřeboval.

Většina nástrojů je tedy v majetku PKF?
Jak který. Naše Nadace podporuje především dechové, dřevěné a žesťové nástroje ve filharmonii. Co se týká smyčcových nástrojů, tak kromě kontrabasů jsou většinou ve vlastnictví členů orchestru. Jsou několikanásobně dražší než dechové.

Koncertní dramaturgie jistě není dílem okamžiku, ale uvážlivého plánování. Brzy začne PKF – Prague Philharmonie nabízet předplatné na novou sezonu. Jak vzniká koncertní plán?
Dramaturgie se vytváří v dlouholetém předstihu, protože zejména hudební festivaly a pořadatelské organizace v zahraničí musejí plánovat hodně dopředu. Dneska už se zamýšlíme a chystáme projekty na sezony 2016/2017 a 2017/2018. Proces je poměrně složitý. Kostru dramaturgie přinese k diskusi šéfdirigent. Po rešerších a debatách mezi tajemníkem, ředitelem a manažerem získá konkrétnější podobu, která je předložena dramaturgické radě. Ta ji schválí nebo doplní o své nápady. Ještě to není konečný výsledek. Musíme mít na zřeteli, že termíny nabídneme nějakému umělci, a on řekne, že nemá volno. Pak je třeba čekat další sezonu anebo hledat jiný termín. Koncerty nejčastěji pořádáme v Rudolfinu ve Dvořákově síni, ve Smetanově síni Obecního domu, když může umělec, nemusí být volný sál. Je to složité skládání Rubikovy kostky, než jsme schopni publiku předložit definitivní verzi.

Jaký nejbližší koncert byste čtenářům doporučil?
Čeká nás význačný koncert se zakladatelem PKF – Prague Philharmonie dirigentem Jiřím Bělohlávkem ve Španělském sále Pražského hradu 9. dubna 2014. Pochopitelně zvu na koncert s Jakubem Hrůšou v rámci festivalu Pražské jaro. To jsou určitě události hodné pozornosti čtenářů.

Máte posluchače, kteří jsou s vámi spjati celých dvacet let jako stálí abonenti?
Naše publikum abonentů je velmi věrné a pozorné. Ptají se například, proč jsme najednou zařadili tohoto dirigenta? Proč takovou skladbu? Zajímají se, co se v PKF děje. Máme posluchače i dlouholeté. Těší nás, že se nám daří přilákat rovněž nové. Dokonce jsem zaslechl, nevím, zda je to pravda, že předplatné se už dědí z generace na generaci. Dvacet let jedna generace je.

Přejme PKF hodně úspěchů.
Děkuji. Boj na kulturním slunci je velmi těžký, je to každodenní úsilí o každou korunu. Snažíme se našim hráčům vytvářet takové podmínky, aby byli pyšní na to, že mohou pracovat a hrát v takové společnosti.

PKF – Prague Philharmonia vznikla v roce 1994 z iniciativy světoznámého dirigenta Jiřího Bělohlávka pod původním názvem Pražská komorní filharmonie, aby vnesla do českého a posléze světového prostředí čerstvý vzduch nakažlivého hudebního elánu. V čele ansámblu stojí od počátku sezony 2008–2009 šéfdirigent a umělecký ředitel Jakub Hrůša, který se ve svých teprve dvaatřiceti letech těší vynikajícímu mezinárodnímu renomé. Zakladatel orchestru, jeden z celosvětově vysoce uznávaných českých dirigentů Jiří Bělohlávek jej řídil do roku 2005, kdy se stal jeho čestným uměleckým ředitelem.
Orchestr má ve svém „rodném listě“ vepsánu svěžest, energičnost a perfekcionismus, stejně jako lásku k hudbě, jež vkládá do každého koncertu. PKF – Prague Philharmonia je rovněž ceněna pro svůj charakteristický zvuk, za nímž mimo jiné stojí její stěžejní repertoárová oblast, kterou je od počátku hudba vídeňského klasicismu, skladby Josepha Haydna, Wolfganga Amadea Mozarta a Ludwiga van Beethovena, z níž vychází a v níž exceluje na prvním místě. Repertoár dále stojí na skladbách éry romantismu a je dotvářen a ornamentován speciální sérií koncertů moderní a soudobé hudby, která je v nabídce českých orchestrů dosud ojedinělá.

PKF – Prague Philharmonia je pravidelně zvána na mezinárodní hudební festivaly, vystupuje v předních světových sálech a je pravidelným partnerem světoznámých dirigentů a předních interpretů, jakými jsou Vladimir Ashkenazy, Milan Turković, Jefim Bronfman, András Schiff, Shlomo Mintz, Sarah Chang, Isabelle Faust, Mischa Maisky, Magdalena Kožená, Anna Netrebko, Natalie Dessay, Rolando Villazón, Plácido Domingo, Elina Garanča, Juan Diego Flórez, Radek Baborák a řada dalších.

Za dobu své činnosti orchestr natočil přes 60 kompaktních disků pro přední domácí i světová hudební vydavatelství, jako například Deutsche Grammophon, Decca, Supraphon, EMI, Warner Music nebo Harmonia Mundi. Za některé z nich má na kontě taková ocenění, jako je Zlatá deska RAC Kanada v roce 2000, Cena Harmonie 2001 nebo francouzské ocenění Diapason d’Or v září 2007. Mezi pozitivními kritickými ohlasy vyčnívá kromě jiných živý snímek Smetanovy Mé vlasti z Pražského jara 2010 natočený pod dirigentskou taktovkou Jakuba Hrůši. Více informací na www.pkf.cz.