Scéna.cz 

Věra Lejsková: Kupte si vzpomínky, vzpomínky na prodej...

Začnu netradičně, dovolím si totiž citovat samu sebe: asi před rokem vyšla na stránkách Hudebních rozhledů moje recenze knihy Věry Lejskové Jak jsme hráli Bartóka. Zakončila jsem ji tehdy úvahou, zda autorka nepomýšlí na svoji další, desátou knihu, a řečnickou otázkou: „O čem asi bude?“
Neuplynul ani rok a odpověď na otázku už známe: Věra Lejsková, čilá, agilní a plná invence, vydala v nakladatelství Šimona Ryšavého knihu Kupte si vzpomínky, vzpomínky na prodej (ISBN 80-7354-103-3), ve které přináší na 111 stranách svá vzpomínání na osobnosti brněnské hudby, s nimiž se už dnes většinou nemůžeme setkat, které však vytvářely charakteristické a nezaměnitelné milieu brněnského hudebního prostředí.

Je až záviděníhodné, jak Věře Lejskové literární Múza přeje a jak půvabné texty tudíž vznikají. U nové knihy se čtenář mnohdy s chutí a nahlas zasměje (mně se to stalo například u pasáže popisující, jak profesoři konzervatoře využili neznalosti nového vrátného a hlásili se každý jiným jménem – František Schäfer například jako Alois Jirásek), nebo naopak ocení pokorný a úctyplný přístup oněch starých bardů k interpretačním úkolům, jmenovitě těm janáčkovským („nejdůležitější je přijít na to, že Janáčka lze zpívat přirozeným způsobem, a je to lepší než způsobem uměleckým“ – tak zapsala Věra Lejsková výrok Viléma Přibyla, nezapomenutelného Laci, Borise i Janíčka).
Kniha Kupte si vzpomínky, vzpomínky na prodej je rozdělena na dva oddíly: větší část vzpomínek – 24 kapitol – je věnována nejstarším z brněnských hudebních osobností, jež Věra Lejsková ve svém životě poznala. Začíná Janem Kuncem a Zdeňkem Blažkem. Oba byli řediteli brněnské konzervatoře, o jejíž profesionální úroveň po celý život s úřady bojovali. Zbyněk Mrkos se ředitelem nestal, ale byl téměř po celou svou funkční dráhu jeho zástupcem, a tudíž vykonavatelem papírové agendy (jinak než se stohy papírů pod paží jej skoro nikdo neznal). Ze skladatelů jsou samostatné vzpomínkové kapitoly věnovány Josefu Blatnému (a o deset kapitol dále i jeho synu Pavlovi), Osvaldu Chlubnovi, Josefu Bergovi a Miloslavu Ištvanovi, z reprodukčních osobností Břetislavu Bakalovi, Ludvíku Kunderovi (včetně vzpomínky na jeho syna Milana ještě v dětském kočárku), Františku Kudláčkovi, Františku Schäferovi i dnes už pozapomínanému houslistovi Jarkovi Štěpánkovi, a mnoha dalším včetně dirigentů Jiřího Waldhanse a Miloše Konvalinky, sbormistrů Jaroslava Dostalíka a Ivana Sedláčka a pěvců Václava Halíře, Jiřího Přichystala a Richarda Nováka, který jako jediný má tu výsadu (a čtenář s ním), že se o něm nemusí psát v minulém čase.
Autorka knize předeslala vzpomínku na svého manžela Vlastimila Lejska v podobě črty věnované zasedání poroty soutěže ve hře v klavírním duu, kterou kdysi právě manželé Lejskovi iniciovali a kde jednoho dne zůstalo místo zakladatele prázdné, jen s osamělou růží ve štíhlé váze připomínající jeho nepřítomnost. A k manželovi se váže i značná část kapitol druhé části knihy – jakkoliv nejsou oddíly striktně ohraničeny – věnovaná vzpomínkám na společná koncertní vystoupení, ale také na setkání s přáteli. A nejsou to výlučně jen hudebníci: autorka připomíná i výtvarníky Jiřího Marka a Borka Bayera a architekta Františka Kočího a nemálo pozornosti věnuje také fenoménu, který by bylo možno nazvat „brněnskou hudební topografií“: všímá si nejen významných brněnských budov, ale i hospod a hospůdek, v nichž se scházeli umělci na pravidelných i nepravidelných setkáních. Posledních sedm kapitol je pak charakterizováno jako „přídavek“ (neboť „na koncertech se to tak dělává“) a jsou v nich soustředěna zamyšlení typu „chvála klavíru“ či „úvaha o potlesku“. V závěrečných pasážích autorka popouští uzdu imaginaci a přesouvá sebe i čtenáře do jiných dob a jiných – samozřejmě hlavně muzikantských – souvislostí, aby celou knihu příznačně ukončila připomenutím kompoziční činnosti svého všestranného manžela.
Kniha je velmi pěkně výtvarně vybavena, přičemž čtenář rád konstatuje, že „vše souvisí se vším“, poněvadž si (na str. 69) může přečíst půvabný fejeton pro rozhlas Svobodná Evropa věnovaný malíři Borkovi Bayerovi, jehož výtvarné práce celou knihu prostupují. A pro dokumentování autorčina žensky úsměvného nadhledu je možno připomenout některé postřehy o umělcích (nejen hudebních) v rolích zcela bezradných řidičů, nebo vzpomínku na herce Ladislava Lakomého, jehož participace na koncertě v Karlově Studánce zachránila manžele Lejskovy od pokuty za špatně zaparkované auto: trestající policista byl tak nadšen faktem, že se setkal s hercem známým z televizní obrazovky, že společnosti pokutu odpustil.
Bylo by možné i nadále parafrázovat vzpomínky obsažené v nové knize Věry Lejskové Kupte si vzpomínky, vzpomínky na prodej..., nechceme však ochudit budoucího čtenáře o požitek z četby. Uzavíráme tedy tuto recenzi konstatováním, že Věra Lejsková opět nezklamala a její mnohostranný talent vydal na půdě literární malý rozkošný výtvor.

Věra Lejsková: Kupte si vzpomínky, vzpomínky na prodej... Nakladatelství Šimon Ryšavý, Brno 2012, 111 str., ISBN 80-7354-103-3. Zdroj Hudební rozhledy 09/ 12 - Jindřiška Bártová