Scéna.cz 

Antonín Dvořák: Zigeunerlieder

Bernarda Fink, mezzosopranistka slovinsko-argentinského původu, zpívající v prestižních operních domech a především koncertních síních v Evropě i zámoří, má vzácný vztah k české hudbě, zejména k dílu Antonína Dvořáka. Je to jistě podtrženo také tím, že v devadesátých letech v Praze s rodinou žila, když její manžel pracoval na rakouském velvyslanectví jako kulturní atašé. Prezentaci Dvořákovy písňové tvorby se paní Fink věnuje systematicky jak ve svých recitálech, tak na nahrávkách. Za výběr vydaný v roce 2004 firmou Harmonia Mundi získala řadu významných ocenění. O šest let později ve stejném vydavatelství se k Dvořákovi vrátila ve spolupráci se sopranistkou Geniou Kühmeier a klavíristou Christophem Bernerem. CD, které v letošním roce dorazilo i do našich prodejen, obsahuje tři cykly, Cigánské melodie, Moravské dvojzpěvy a Biblické písně. Všechny skladby jsou zpívány v češtině a to s tak čistou výslovností a srozumitelností, že to může domácí pěvecké obci sloužit za příklad. Ostatně, u paní Fink jsme už na takovou preciznost zvyklí.

Cigánské melodie dosud nahrála dvakrát. Kromě připomenutého kompletu z roku 2004, kde ji na klavír doprovází Roger Vignoles, také už v roce 1997 pro Studio Matouš za doprovodu Petra Jiříkovského (na onom CD jsou ještě Dvořákovy Písně z Rukopisu královédvorského a tři cykly Brahmsových písní). Tentokrát přenechala jejich provedení sopránu Genie Kühmeier. S ženskou interpretací Cigánských melodií však bývá problém – přece jen jsou skladatelem původně určeny pro mužský hlas (vznikly na objednávku vídeňského tenoristy Gustava Waltera). Cítíme v nich něco vzdorného, furiant-ského, chlapského. Ženská cituplnost svědčí jen několika málo z nich. Můžeme se o tom přesvědčit i zde. Tím spíš, že jde o soprán. Oč razantněji cyklus vyznívá už jen v podání temnějšího hlasu Bernardy Fink na zmiňované nahrávce Studia Matouš – oporou pojetí je jí tam též klavírní doprovod. Na recenzovaném CD si Genia Kühmeier zjevně rovněž s klavíristou Christophem Brenerem rozumí, ale sklon k lyris-mu se projevuje u obou. A tak nejpůsobivěji jim vycházejí náladové obrazy, jako např. píseň č. 3 A les je tichý kolem kol (vyhrávky klavíru tu znějí až impresionisticky) anebo č. 6 Široké rukávy, podané s dívčí jiskrou. Pokud se se sopránovou verzí smíříme, musíme ocenit pěvecké kvality paní Kühmeier, zářivé výšky a širokou klenbu tónů.
Z Moravských dvojzpěvů bylo do výběru zařazeno 13 písní z op. 32; oba kratší stejnojmenné cykly byly ponechány stranou, op. 20 proto, že je psán pro soprán a tenor, ale pominut byl i op. 38 pro soprán a alt. Moravským dvojzpěvům obecně prospívá provedení dvěma sólovými hlasy; tak byl cyklus skladatelem zamýšlen a hlavně lépe než ve verzi pro ženský sbor tak vyniká vedení obou vokálních linek. Právě to si na recenzované nahrávce plně vychutnáme – jak se soprán s mezzosopránem proplétají, jak se doslova honí, jeden exploduje nad druhým a jakou jednotu s nimi tvoří klavírní doprovod (výkon Christopha Brenera je příklad vzorového partnerství). Pěvecké podání plně vystihuje Dvořákův přístup k vybraným textům z moravské lidové poezie – zachoval jejich prostotu a obrazivost, ale nepodřídil se jejich melodiím a komponoval zcela samostatně. Také interpretace obou dam se pohybuje přesně po této hraně, má v sobě poetickou čistotu i sympatický přídech umělecké rafinovanosti, a navíc radost z tak krásné hudby (chtělo by se říci „muziky“). Výsledek nám evokuje atmosféru společenského prostředí, pro které cyklus vznikl, salónu pražského velkoobchodníka Jana Neffa.
Pokud jde o Biblické písně, je Bernarda Fink pravděpodobně teprve druhým zahraničním interpretem, který cyklus nahrál kompletně, a ne ve výběru (prvním asi byl Manfred Hemm v roce 1994). Přednáší je s velkým niterným soustředěním, s přiměřeným a uměřeným patosem, jak to žalmové texty vyžadují. Jednoduchostí, ba až strohostí výrazu se úspěšně vyhýbá sentimentu (který u některých čísel občas slýcháme na domácích pódiích). V druhé polovině účinně stupňuje dramatičnost, aby dodala finálním číslem 10 (Zpívejte Hospodinu píseň novou) odlehčující výdech jako vyznění cyklu. Celek dvořákovského CD firmy Harmonia Mundi je tedy šťastným počinem. Otázkou jen zůstává, zda právě vzhledem k jeho dramaturgii, v níž nechybí moravská lidová poezie a dokonce ani starozákonní žalmy, je titul celého kompletu – Zigeunerlieder – tím nejvýstižnější.

HARMONIA MUNDI HMC 902081
Antonín Dvořák: Zigeunerlieder
Cigánské melodie, op. 55, Moravské dvojzpěvy, op. 32, Biblické písně, op. 99
Genia Kühmeier – soprán, Bernarda Fink – mezzosoprán, Christoph Berner – klavír
Nahráno v dubnu 2010 v Teldex Studio Berlin, hudební režie Martin Sauer, mistr zvuku Martin Litauer. Celkový čas 65:46. Zdroj Hudební rozhledy 08/2012 - Jaroslav Someš