Scéna.cz 

Great Artists Live in Prague – Lorin Maazel conductor

Anglický režisér Peter Brook je autorem slavného výroku, že Shakespeare nemá styl – což není myšleno jako nedostatek, nýbrž jako přednost. Hudebních děl inspirovaných tvorbou velkého alžbětince je bezpočet. Zdaleka ne o všech se ale dá říci, že se kvalitou svým předlohám vyrovnají. Není však bez zajímavosti, že u řady těch opravdu úspěšných lze konstatovat, že rovněž „nemají styl“. Za příklad může sloužit Berliozův Romeo a Julie. Na první pohled jen jeden opus z mnoha desítek oper, baletů, symfonických básní, ba i muzikálů, zpracovávajících tragický osud veronských milenců. Berlioz se však z tohoto zástupu vymyká. Už formálně. Pojímá Romea a Julii jako vokálně-orchestrální „dramatickou symfonii“ (symphonie dramatique) za účasti sól a sboru. Čistě symfonická čísla střídá s kantátovými ansámbly a se sólovými vstupy ve tvaru árií, pěveckých monologů i písní. Celkový rozvrh monumentálního celovečerního díla (více než 90 minut čistého času!) je dílem skladatelovým. Básník Émile Deschamps pak jen určená místa zveršoval (přičemž na několika místech použil volný překlad původního Shakespearova textu – v prologu a ve scherzettu o královně Mab).

Je zajímavé, že Berlioz nesleduje děj celé tragédie. Zpracovává pouze několik klíčových míst. Po prologu, který posluchače seznamuje se situací v rozbouřené Veroně, je velká pozornost věnována plesu v domě Kapuletů, na němž došlo k prvnímu setkání obou milenců. Úvod tvoří lyrická altová píseň, následuje Mercutiovo vyprávění o královně Mab a pak už je hlavní těžiště líčení přenecháno orchestru – jde o výjev Romeovy osamělosti, do něhož zaznívá rozchod plesových hostí, o rozsáhlou milostnou zahradní scénu (ve své mnohotvárnosti působící téměř jako samostatná orchestrální skladba) a o opětovný, tentokrát ryze symfonický návrat ke královně Mab. Vývoj dalšího děje je přeskočen a skladatel se už soustřeďuje na tragický závěr, pohřeb domněle mrtvé Julie, sebevraždu obou milenců v hrobce a závěrečný smír obou rozvaděných rodů s velkým přispěním padre Lorenza (není to pro mnicha snadné, ještě po příchodu Kapuletů a Monteků k mrtvým obětem jejich sváru hrozí výbuch nového konfliktu, což je velmi zajímavý, byť neshakespearovský okamžik).
Každé setkání s velkolepostí Berliozova Romea a Julie je silným zážitkem. V české diskografii figuruje výjimečná live nahrávka provedení v rámci Pražského jara 1960. Jde o záznam Českého rozhlasu, který nyní vychází v přepisu na CD ve dvojdiskovém kompletu vydavatelství Radioservis v ediční řadě Great Artists Live in Prague. Ve Smetanově síni pražského Obecního domu totiž tehdy před Českou filharmonií stanul mladý americký dirigent Lorin Maazel, jehož cesta ke světové kariéře byla v té době teprve nastartována. Bylo mu tehdy pouhých 30 let a v jeho podání se odráží cosi mladistvého. Jakoby si užíval všechnu stylovou i náladovou proměnlivost Berliozovy dramatické symfonie. Vkládá do ní energický zápal i vroucí citový prožitek. Velkou oporou je mu přitom výkon České filharmonie, která právě tenkrát, v éře šéfování Karla Ančerla, prožívala jedno ze svých vrcholných období.
Sólové party zpívají členové Opery Národního divadla v Praze, Věra Krilová, Beno Blachut a Ladislav Mráz. V případě Blachutově si znovu ověříme, jakou pěveckou osobností byl. Perlivé scherzetto o královně Mab přednáší s jiskřivou bravurou. Je ovšem velmi záslužné, že nahrávka připomene také dvě dnes neprávem pozapomínaná jména tehdejších předních členů ND. Altistka Věra Krilová okouzlovala zvláštním ženským napětím v pěveckém i hereckém projevu. Její hlas měl v sobě podmanivou lyričnost, jak dokládá i její podání milostné písně na recenzované nahrávce. Při poslechu si uvědomíme, jak naše operní scény té doby oplývaly výběrem skutečných altů, na což dnes, kdy se stěží zmáháme na kvalitní mezzosoprány, můžeme leda nostalgicky vzpomínat. Stojí za povšimnutí, že ani jednomu z titulních hrdinů Shakespearovy tragédie Berlioz zpěvní číslo nepřisoudil. Dramatický part v pravém slova smyslu má pouze padre Lorenzo, který významně zasahuje do tří finálních čísel scény v hrobce. Lorenza zpívá s potřebným důrazem a důstojností Ladislav Mráz. Tento basista patřil k našim nejvýraznějším pěveckým osobnostem a jeho předčasná smrt v roce 1962 znamenala velkou ztrátu pro českou operu. Výkon Českého pěveckého sboru (sbormistr Josef Veselka) je poznamenán překážkami, které přináší live nahrávka. Tam, kde chtěl Maazel na koncertním pódiu ztišením dosáhnout dojmu hlasů přicházejících zdálky, zpěv sboru na záznamu téměř zaniká. Týká se to jak loučení plesových hostů (č. 2), tak přibližování se pohřebního průvodu (č. 5), kdy zvuk smyčců místy kryje sbor zcela. Za zmínku stojí, že dílo zaznívá v češtině ve starém překladu Václava Judy Novotného.

RADIOSERVIS CR0599-2
Great Artists Live in Prague – Lorin Maazel conductor
Hector Berlioz: Romeo a Julie; Beno Blachut, Věra Krilová, Ladislav Mráz, Český pěvecký sbor, sbormistr Josef Veselka, Česká filharmonie, dirigent Lorin Maazel
Archivní live nahrávka z koncertu konaného 19. 5. 1960 ve Smetanově síni Obecního domu v Praze, hudební režie František Vrána, mistr zvuku Otakar Palír. Produkce a edice 2012 Vít Roubíček.
Celkový čas 58:34 a 37:47
Zdroj Hudební rozhledy 08/2012 - Jaroslav Someš.