Česká taneční platforma 2012 - ohlédnutí
autor: archiv
zvětšit obrázekPřestože se počasí projevovalo aprílovými rozmary po celý víkend, umoudřilo se alespoň na chvíli, aby umožnilo v páteční podvečer neobvyklé zahájení 18. ročníku České taneční platformy.
Nedaleko Divadla Ponec pod železničním mostem, na němž neustále hřmotí přejíždějící vlaky, na částečně upraveném terénu, kde ústí nové schodiště z Vítkova, se odehrálo site specific Lágrima. Po schodišti graciézně sestupovala a vystupovala Lenka Bartůňková ve večerních modrých šatech za zvuků klasické hudby. Několikametrová modrá vlečka na šedivých betonových stupních proti vyjasněné obloze a "vznešená" gesta tanečnice (i přes závěrečný pád z nebeských výšin do pozemského prachu) sugerovala vizi starobylého obrazu, který přes rušivé okolí a chlad přihlížející do sebe naprosto vtáhl.
To nejlepší, co přinesla loňská česká taneční produkce, se již odehrávalo ve slunné atmosféře tanečního nadšení v divadelních interiérech. Mezi vybranými inscenacemi byla i nová choreografie Hany Turečkové pro Pražský komorní balet MONO NO AWARE/NA HRANICÍCH KRÁSY. Hana Turečková k ní načerpala inspiraci na wokrshopu butó od japonské tanečnice Sumako Kaseki a jejího způsobu ztvárnění zanikající a pomíjivé krásy.
Skladba pro tři tanečníky a tanečnice využívá vedle samotného pohybu různé světelné a zvukové efekty. Po chvíli tmy pouze se světelnými záblesky se na scéně objevují neurčité útvary podobné snad krabům, z nichž se prodírají lidské postavy. Mají odhalené hrudi, vybledlé bezvýrazné obličeje a neurčité objekty se ukáží být mohutnými sukněmi ze zlaté šustící fólie. (Nelze se ubránit asociaci s listopadovou Kyliánovou choreografií Anonymous na Nové scéně). Podobně i taneční estetismus na Händelovu hudbu vychází z kyliánovského rukopisu ne zvlášť invenčně variovaného, který je zřejmě tančícím blízký. Přelom nastane s proměnou hudby a odložením kostýmů - povrchní zkrášlující masky. Odhaluje se skutečná animální přirozenost, která už s krásou nemá nic společného a uplatňuje se v konfrontaci. Místy velmi drsné, technicky bezvadné souboje o přežití, o partnera a partnerku jakoby by však byly spíše jen formální, postrádají dostatečný zápal a občas sklouzávají do stereotypu. Poslední část se zklidňuje, znovu zaznívá Händel, ale sestup a rozklad pokračují až k zániku - ztělesněného výstupem tanečníka nejvíce využívající japonské zdroje - a symbolizovaného záplavou snášejících se lístků sakury.
Představení jakoby se potkávalo se složitým filozofickým konceptem jen ve vyhraněných momentech, které se záhy rozplývají do neurčitých obrysů.
V přímém kontrastu se pak jeví inscenace, kterou s tanečnicemi VerTeDance Terezou Ondrovou a Veronikou Kotlíkovou připravila švédská choreografka Charlota Ofverholm, duet matky a dcery Found & Lost. "Matka" kráčející po scéně jako manekýna na molu a její (ne)zvedená "dcera" poskakující jako klaun. Udržovat dekorum je namáhavé, jak je zřejmé z matčiných skřehotavých výkřiků, neméně než výchova dcery. Různé komické peripetie jejich vztahu ale i ohrožení a ochrana před nebezpečím zahrnují propracované čistě taneční úseky, odvíjející se někdy jakoby zrcadlově, při nichž nezbývá čas na humor. Celé představení je nabité děním, hýří vtipem a ironií a diváci si nemohou stěžovat na nezájem ze strany aktérů. Mají na výběr od různých sladkostí, přes rybičky po přímý vstřik šlehačky do úst. Závěr - matka na houpačce osvětlená červeným světlem a mizící ve tmě je výjevem, který se sem dostal snad z nějaké zcela odlišné sféry. Vysokou úroveň práce se světlem v inscenaci dosvědčuje Cena za nejlepší světelný design, kterou byl odměněn jeho autor Pavel Kotlík.
Exotické téma se objevuje také v choreografii Moniky Rebcové Afrika - smíření, skladbě pro 4 tanečnice různých národností a jednoho skutečného Afričana z Pobřeží Slonoviny Daudeta Grazaie. Monika Rebcová se pokusila propojit současný tanec a video (Jan Kokolia) s africkými tradicemi a postihnout základní archetypální představy. V první části tančí čtyři ženy v bílém na pozadí (mořského?) dna, z něhož neustále pozvolna stoupá kal. (Více než Afriku vyvolává vše představu rýžových polí v Asii). Po zklidňujícím úvodu se pronikavě zrychlí rytmus projekce, z konkrétních částic se stávají jen kmitající body počítačové animace. V centru je nový hrdina - Afričan - ztělesnění původního lidství, který se setkává se čtyřmi ženami zastupující africké živly, charakterizovaných barvami oděvů. Ty jej seznamují se životem a každá se svou "existenční funkcí". Poučování spočívá povětšinou v předestírání různých možností a forem erotických vztahů. Z velmi důvěrných pozic dějících se převážně na zemi vybuchují dynamické a razantní figury v "africkém" stylu, podbarvené i zvuky afrických bubnů. Kosmopolitní představení využívající do velké míry vizuální stránku nejen v projekcí ale i skrze kostýmy zaujalo návštěvníky festivalu natolik, že mu udělili Cenu diváků.
Na závěr letošní České taneční platformy byly vedle vyhlášení Ceny za světelný design a Ceny diváků oznámeny nominace na Tanečníka/tanečnici roku - Lucie Kašiárová, Martina Hajdyla a Bára Látalová a mezi pět nejlepších kandidátů na Taneční incenací roku - se dostala představení Brut (Nanohach), Kolik váží vaše touha (VerTeDance), Muži (Skutr), Nedotknutelní (SpitfireCompany) a SoloS (part III.) (ME-SA). S vítězi obou kategorií bude veřejnost seznámena na jednom z gala večerů během červnového festivalu Tanec Praha.
Časopis 20 - rubriky
Časopis 20 - sekce
DIVADLO
VČD uvede derniéru hry Kdo se bojí Beatles
Pardubický soubor před rokem uvedl českou premiéru hry slovenského dramatika Viliama Klimáčka Kdo se bojí Beat celý článek
HUDBA
Zlatá Lýra představí festival jako fenomén doby
Hudební inscenace plná známých hitů a příběhů československých zpěváků a zpěvaček – to je Zlatá Lýra. Ús celý článek
LITERATURA/UMĚNÍ
Broumov je pátým městem v řadě hostícím kulatý stůl
Ve čtvrtek 23. května 2024 se v Broumově uskuteční kulatý stůl v rámci projektu Closing the Gap pořádaném orga celý článek