Scéna.cz 

Nové tváře Pražského jara 2012

67. mezinárodní hudební festival Pražské jaro přivítá kromě umělců z našich festivalových pódií již známých také řadu nových tváří. Na některé z nich upozorňujeme v následujícím stručném výčtu v pořadí, v jakém jsou jejich vystoupení zařazena do programu.

Mitsuko Uchida, ve Velké Británii naturalizovaná japonská klavíristka je absolventkou Hudební akademie ve Vídni, kde později studovala mj. u legendárního beethovenského interpreta Wilhelma Kempffa. V jednadvaceti letech zvítězila v beethovenské soutěži ve Vídni a o rok později získala 2. cenu v Mezinárodní klavírní soutěži Fryderyka Chopina ve Varšavě. Je vyhledávanou interpretkou hudby vídeňských klasiků. Za nahrávky Mozartových sonát získala Gramophone Award, její kompletní nahrávka skladatelových klavírních koncertů s Cleveland Orchestra obdržela v kategorii „nejlepší instrumentální sólista“ Grammy Award, soustavnou pozornost věnuje též interpretaci hudby Druhé vídeňské školy. Na Pražském jaru doprovodí písňový recitál Magdaleny Kožené, se kterou se již představila např. v roce 2009 na festivalu v Salcburku.

Ján Vladimír Michalko studoval u známého slovenského varhaníka Ferdinanda Klindy na VŠMU v Bratislavě, kde od roku 1998 sám působí jako profesor, a v letech 2000-2007 zastával funkci děkana hudební fakulty. Do svého koncertu v bazilice sv. Jakuba zařadil mj. varhanní skladby slovenských skladatelů Jána Levoslava Belly, Romana Bergera, Ľudovíta Rajtera, Ilji Zeljenky a novinku pro trubku a varhany Lux in Tenebris z tvůrčí dílny mladé slovenské autorky Ľubici Čekovské, kterou se svým častým uměleckým partnerem Jurajem Bartošem nahráli na CD Works for Trumpet and Organ pro firmu Diskant.

Ottavio Dantone, italský cembalista, varhaník a dirigent, se představí s prestižním ansámblem staré hudby Accademia Bizantina z Ravenny, s nímž spolupracuje od roku 1989 a v jehož čele nyní stojí už 15 let jako umělecký vedoucí. Společně opakovaně hostovali na festivalech v Salcburku a Lucernu, kromě turné na evropském kontinentu účinkovali ve Spojených státech amerických, Mexiku, Izraeli a Japonsku. Z množství jejich nahrávek pro značky Decca, Denon Columbia, Arts a RCA zíkalo např. vivaldiovské CD se sopranistkou Sandrine Piau v roce 2007 MIDEM Classical Award a snímek Purcellových písní a árií O Solitude se slavným německým kontratenorem Andreasem Schollem patří k nejprodávanějším albům na trhu s historickou hudbou. V roce 2005 si Maestro Dantone odbyl svůj debut též v milánské La Scale s Händlovým Rinaldem a stejnou operu řídil v roce 2011 na letním festivalu v Glyndebourne.

Andrej Jurkevič, mladý ukrajinský dirigent, byl po sérii úspěšných inscenací v Národním akademickém divadle opery a baletu Solomiji Krušelnické ve Lvově přizván k řízení Marchettiho opery Romeo e Giulietta a několika symfonických koncertů na Festival della Valle d’Itria v italské Martina Franca, a vzápětí se mu od roku 2005 dostalo pozvání od operních domů v Římě, Bruselu a San Francisku. Klíčovým momentem v Jurkevičově strmé kariéře světově uznávaného operního dirigenta se stalo nastudování a řízení Belliniho Normy s Editou Gruberovou v Palermu, Mannheimu, Duisburgu a naposledy při jejím koncertním provedení letos v lednu v Kolíně nad Rýnem. Úspěšnou spolupráci se slovenskou pěvkyní, se kterou se Jurkevič představí poprvé také na Pražském jaru, utvrdila další opera Lucrezia Borgia, kterou uvedli v nedávné době v Dortmundu, Drážďanech a v Kolíně nad Rýnem, stejně jako série jejich společných koncertů v mnichovském Herkulessaal, ve Frankfurtu a ve Vídni.

Rafał Blechacz, vítěz varšavské chopinovské soutěže z roku 2005, vystoupil v Praze dosud jen na uzavřeném koncertu pro zvané. Letos sedmadvacetiletý klavírista se stal záhy po varšavském vítězství atrakcí vyhlášených světových festivalů a hostem špičkových orchestrů s dirigenty Charlesem Dutoitem, Valerijem Gergijevem, Markem Janowskim, Michailem Pletněvem a Davidem Zinmanem. V roce 2006 podepsal exkluzivní nahrávací smlouvu se společností Deutsche Grammophon, pro kterou natočil řadu vysoce hodnocených snímků, jimž se dostalo množství oficiálních cen. V roce 2010 obdržel Blechacz Premio Internazionale Accademia Musicale Chigiana v italské Sieně, udělovanou každoročně mladým hudebníkům mezinárodní porotou hudebních kritiků za jejich mimořádný umělecký přínos.

Ian Bostridge soustředil na sebe před několika lety pozornost hudebního světa svoji bestsellerovou nahrávkou Janáčkova klavírního cyklu Zápisník zmizelého, na které ho doprovázel uznávaný britský skladatel Thomas Adès (současně byl hlavním protagonistou stejnojmenného televizního filmu BBC4). Oxfordský absolvent je pěvcem mimořádně univerzálního záběru, který se s úspěchem uplatňuje v klasických i moderních operních inscenacích (Nerone v Monteverdiho Korunovaci Poppaey, mozartovské a zvláště početné brittenovské role, ale zpíval i Vaška v Haitinkově nastudování Prodané nevěsty v Královské opeře Covent Garden) stejně jako v písňových recitálech a v kantátovém a oratorním repertoáru. S hosty letošního Pražského jara Leifem Ove Andsnesem a Mitsuko Uchidou nahrál pro EMI Classics množství Schubertových písní, nazpíval part Evangelisty v Matoušových pašijích s Philippem Herreweghem a Collegiem Vocale Gent, s ansámblem Europa Galante a dirigentem Fabio Biondim Bachovy kantáty a árie, s Berlínskými filharmoniky a Sirem Simonem Rattlem Brittenovu Serenádu, Les Illuminations, Nocturne atd.

Mark Padmore je o tři roky starším Bostridgeovým krajanem a vrstevníkem, absolventem cambridgské King´s College, který se jako operní i koncertní pěvec těší nemenšímu uznání po celém světě. Má podobnou šíři repertoárového záběru od Bachových pašijových cyklů, Händlových árií a oratorií, Haydnových mší a Mozartových oper až - stejně jako Bostridge - po ztvárnění titulní úlohy ve Stravinského The Rake´s Progress. Průběžně věnuje pozornost také soudobé hudbě a ve světové premiéře uvedl četné původní skladby, které pro něj zkomponovali např. Sally Beamishová (Four Songs from Hafez), Alec Roth (čtyřicetiminutový cyklus Songs in Time of War), Mark-Anthony Turnage (A Constant Obsession), Rakušan Thomas Larcher aj. Zvláště oceňované jsou Padmorovy kreace tří Schubertových pěveckých cyklů i jejich společná nahrávka s klavíristou Paulem Lewisem, které časopis Gramophone udělil v roce 2010 vítěznou cenu pro nejlepší vokální snímek. V nadšeném referátu o nahrávce rovněž na Padmorův pražskojarní recitál zařazeného Schubertova cyklu Schwanengesang pro Harmonia Mundi redaktor měsíčníku Richard Wigmore napsal: „Padmorův stříbrný, nadšeně zapálený tenor, jeho elegantní frázování a vcítění se do nálady písní a slovních nuancí veršů je tady ideální…“. Stejný program s Beethovenovými a Schubertovými písněmi jako v Praze uvede umělec s klavíristou Paulem Lewisem několik dní poté i v londýnské Wigmore Hall.