Antonín Reichenauer: Concertos
autor: archiv
zvětšit obrázekPraha vrcholného baroka žila bohatým hudebním životem. Přestože zde nesídlil dvůr, hned několik významných šlechtických rodů mělo své kapely. Bylo tehdy zvykem, že zimní sezonu šlechta trávila v Praze ve svých palácích a na letní měsíce odjížděla na venkovská sídla. Bohužel se nám o instrumentální hudbě z této doby dochovalo jen velmi málo pramenů, takže její rozmanitost lze dnes zčásti jen tušit podle dochovaných zlomků. A podobně málo informací máme o životě hudebního skladatele Antonína Reichenauera. Reichenauer působil v Praze ve dvacátých letech jako hráč i skladatel v kapele hraběte Václava Morzina a zřejmě pracoval také pro kapelu černínskou. Nahrávka z řady „Hudba v Praze 18. století“ zachycuje Reichenauerovy instrumentální koncerty pro fagot, hoboj a housle s doprovodem smyčcových nástrojů s continuem. Jejich opisy se dochovaly ve dvou německých archivech ve Wiesentheidu a Drážďanech, kde je nejvíce jeho instrumentálních skladeb. Koncerty jsou zkomponovány v italském stylu, který vévodil (nejen) pražskému hudebnímu vkusu, avšak Reichenauer jim vtiskl osobitou melodiku, která je vyjímá ze sféry pouhého eklekticismu. Podrobně se koncertům v doprovodném textu věnuje muzikolog Václav Kapsa, jeden z předních odborníků na českou hudbu vrcholného baroka.
Se souborem Collegium 1704 nahrálo tento záznam několik špičkových sólistů. Italský fagotista Sergio Azzolini virtuózní party hraje neskutečně lehkou a brilantní technikou. Virtuozitu však zároveň doplňuje velmi jemným zvukem, který svědčí o tom, že Azzolini je prvořadým mistrem tohoto nástroje. Vynikající je také německá hobojistka Xenia Löffler, která svým plným a barevným tónem vytváří zajímavou protiváhu k fagotu. Skvělé je především její provedení Koncertu G dur, který hraje velmi dynamicky a vzdušně, k čemuž inspiruje také celý orchestr. A báječný je též Houslový koncert c moll v podání Lenky Torgersen, která hraje velmi jistou technikou, navíc s vytříbeným hudebním vkusem po stránce zvukové i v ornamentice. Celkový zvuk orchestru není pro Collegium úplně typický a je patrné, že jej významnou měrou pomáhali formovat sami sólisté. Virtuozita zde ponechává mnoho prostoru pro měkkost a dynamičnost hudby a zvuku, aniž by ztrácela něco ze své brilance, což je rozhodně ku prospěchu celkovému dojmu nahrávky i jednotlivým hudebním detailům. Myslím, že Reichenauer by si sotva mohl přát lepší provedení svých koncertů.
SUPRAPHON SU 4035-2
Antonín Reichenauer: Concertos
Koncert C dur pro fagot, smyčce a basso continuo; Koncert; B dur pro hoboj a fagot; Koncert c moll pro housle; Koncert G dur pro hoboj; Koncert g moll pro fagot; Ouvertura B dur pro dva hoboje, fagot, smyčce a basso continuo; Sergio Azzolini – fagot, Xenia Löffler – hoboj, Lenka Torgersen – housle, Collegium 1704, umělecký vedoucí Václav Luks. Nahráno ve studiu Domovina v Praze 31. 8. – 2. 9. 2010, hudební režie Milan Puklický, zvuková režie Aleš Dvořák. Celkový čas 68:29. Zdroj Hudební rozhledy 03/2011 - Lukáš Vytlačil.
Časopis 19 - rubriky
Časopis 19 - sekce
DIVADLO
VČD uvede derniéru hry Kdo se bojí Beatles
Pardubický soubor před rokem uvedl českou premiéru hry slovenského dramatika Viliama Klimáčka Kdo se bojí Beat celý článek
HUDBA
Ivan Hlas – 70
Ivan Hlas – Pramínek času
Muž mnoha profesí a jedna z legend české hudební scény Ivan Hlas se u příle celý článek
LITERATURA/UMĚNÍ
Literární tipy 20. týden
Romantické hrady, Rýn a dívka jménem Lorelei
Hluboké údolí nejdůležitější evropské řeky je, kam oko dohlédn celý článek