Scéna.cz 

České opery v gramofonovém světě - Soňa Červená

Jubilující česká mezzosopranistka Soňa Červená (*9. 9. 1925), dvojnásobná komorní pěvkyně, debutovala v gramofonovém světě ve zcela nevážném žánru: její mladistvá zkušenost z muzikálu Divotvorný hrnec s orchestrem Karla Vlacha se objevila již roku 1948 na rozbitných gramofonových deskách Supraphonu (45768–70). Následovalo několik písničkových drobností také za doprovodu otce pěvkyně, JUDr. Jiřího Červeného. Dnes jsou tyto začátky dostupné na třech CD (Ultraphon SU 5079–2 801, 1995, Radioservis CR 0140–2 a 0141–2, 1999).
Vstup Soni Červené do světa opery byl dokumentován v roli Stařenky Buryjovky rozhlasovou nahrávkou Její pastorkyně, pořízenou v Brně na jaře 1953 dirigentem Břetislavem Bakalou. Ačkoli jde o interpretační artefakt světové zajímavosti, na CD dosud není. Z neméně autentického nastudování Zápisníku zmizelého s tenoristou Josefem Válkou, Soňou Červenou v roli Zefky a s Břetislavem Bakalou u klavíru se objevily ex post tři části na CD SU 3851–2 (2005). Vydány byly také dvě scény ze svižného rozhlasového kompletu Figarovy svatby, řízené roku 1954 Robertem Brockem, a jedna scéna z pražského koncertního provedení Mozartova Tita z roku 1956 v nastudování Václava Jiráčka. Obojí je na CD OM 80-9900314-4-7 (1999), v podobě přílohy k autobiografii Stýskání zakázáno.

Bez prodlení – v roce 1955 – vstoupil hlas Soni Červené do vážného gramofonového světa díky Supraphonu. Jednak v Ostrčilově baladě Osiřelo dítě s FOK za řízení Václava Smetáčka na LP DM 5385 (v nové edici CD SU 3851–2, 2005), jednak v Martinů Kytici, řízené Karlem Ančerlem na DV 5347 (nově na CD Supraphonu 11 1932–2901, 1993) a CD Harmonia mundi PR 254 061 (1996)). V roce 1958 následovaly altový part ve Vycpálkově Chvále houslí se Spytihněvem Šormem a Alfredem Holečkem a výběr pěti písní na středověké texty Petra Ebena se skladatelem u klavíru a Karlem Patrasem u harfy. Oba záznamy jsou dostupné v reedici na CD SU 3851–2, 2005.
Z operních nahrávek Supraphonu zůstaly v původních vydáních dvojzpěvy z Hoffmannových povídek s Drahomírou Tikalovou z roku 1956 a z Růžového kavalíra s Jadwigou Wysoczanskou z roku 1958. Z rozhlasových operních snímků Soni Červené z té doby se dostaly na CD tři brněnské: Seguedilla a Kartová árie z Carmen a francouzská píseň Hraběnky z Pikové dámy, všechny na CD OM 80-9900314-4-7 (1999).
Angažmá b Státní opeře ve východním Berlíně umožnilo Soně Červené celé série studiových i živých rozhlasových nahrávek, z nichž některé byly přepsány na portrétní kompaktní disky. Starší CD Ultraton 9261 (1991) obsáhl árie z Carmen, Lazebníka sevillského a Pikové dámy, novější CD OM 80-9900314-4-7 (1999) nese árie z Monteverdiho Korunovace Poppaey, z Händelova Jephty a Ariodanta, z Verdiho Maškarního plesu a Trubadúra a z Čajkovského Eugena Oněgina. Obě jmenovaná CD shodně zachycují árie z Orfea, Mignon, Samsona a Dalily, Zlata Rýna, Knížete Igora a Sadka.
Výtečné mahlerovské kreace Soni Červené jsou zčásti dostupné v dvojnásobné edici firmy Tahra. Altové sólo v 3. symfonii, provedené na podzim 1960 rozhlasovým orchestrem v Lipsku za řízení Herrmanna Scherchena, je na CD TAH 101 (1992) a TAH 498 (2003). Písně o mrtvých dětech v témže provedení v lipské Kongresové hale jsou na CD TAH 111 (1994) a TAH 147 (1995). Čtvrtá z těchto písní Oft denk´ ich je také na CD Ultraton 9261 (1991). Z rozhlasového záznamu Písně o zemi, provedené v Berlíně tamním rozhlasovým orchestrem za řízení Rolfa Kleinerta je závěrečná část opět na CD Ultraton 9261 (1991).
Vrcholem gramofonové kariéry Soni Červené bylo pozvání ke kompletnímu německému záznamu titulní úlohy ve stereofonním kompletu Bizetovy Carmen. Nahrávalo se v Lipsku v lednu a březnu 1960. Josého zpíval Rolf Apreck, Micaelu Maria Croonenová, Escamilla Robert Lauhöfer, dva rozhlasové sbory a symfonický orchestr lipského rozhlasu řídil Herbert Kegel. Pro českou pěvkyni to byla výjimečná pocta. Sotva kdo si tehdy uvědomil, že vůbec první gramofonový komplet Carmen pořídila v Německu německy již v roce 1908 rovněž česká pěvkyně – Ema Destinnová. A už vůbec nikoho nenapadlo, že tak jako Destinnová ihned po záznamu opustila Berlín pro pozvání do Ameriky, odejde z Berlína do svobodného světa i Soňa Červená. Záznamu se dostalo pěti edic na dlouhohrajících deskách (4 LP Eterna 820172, 3LP Eterna 825352–354, 3LP DGG 18701–703, 3LP DG 2701008 a 3LP Heliodor 8918–20) a dvou na deskách kompaktních (2CD edel 0091072BC, 1996) a 2CD Berlin Classics 0032952BC, 2005). Nemenší ohlas měly scény z tohoto kompletu, samostatně vydané na LP Eterna 720131, LP Eterna 820639 i CD edel 0060–2 (1994) a CD Berlin Classics 0032482BC (2003).
Sedm ročníků působení Soni Červené v Bayreuthu je dokumentováno – byť v menších rolích – alespoň dvěma zveřejněnými komplety, které dnes náleží ke kmenovým zvukovým dokumentům Wagnerova festivalu: roku 1962 zpívala v provedení Parsifala za řízení Hanse Knappertsbusche úlohu Panoše a jednu z Květin (5LP Philips A 02342–346, 4 CD Philips 416390); roku 1967 zpívala v provedení Valkýry za řízení Karla Böhma úlohu Rossweise (4CD Philips 412478; 14CD Philips 446057 [412479–412482], 1994). Další wagnerovské záznamy čekají na vydání (včetně Parsifala řízeného Pierrem Boulezem), a možná i vídeňská Erda či ženevská Brangäna.
Ačkoli činnost Soni Červené zejména ve službě hudbě 20. století byla stále intenzivnější, dokumentace na oficiálně dostupných zvukových nosičích řídla. Ojedinělý je výběr z komorních Pokušení sv. Antonína, zaznamenaných za řízení jejich autora Wernera Egka v Berlíně 1960 a vydaný na CD Ultraton 9261 (1991). Vše ostatní, ať z díla Berga, Stravinského, de Fally, Szymanowského, Ligetiho, Nona, Kodálye, nebo z děl věnovaných pěvkyni Hansem Wernerem Henzem, je – pokud vůbec je – dosud v temnu archivů.
Určitým vyvážením jsou živé záznamy operních představení v USA, kde byla Soňa Červená angažována po jedenáct sezon v letech 1962 až 1980. První je Wagnerova Valkýra s obvyklou Rossweise a s Brünnhildou Naděždy Kniplové z Los Angeles z října 1969, dirigoval Lepold Ludwig. Druhá je Rossiniho Popelka s rolí Tisbe vedle Popelky Teresy Berganzové ze San Franciska z listopadu 1969, dirigoval Charles Mackerras. Třetí je Straussova Salome s rolí Herodias vedle Anji Silji v titulní úloze opět ze San Franciska z října 1970, dirigoval Bohumil Gregor. Všechny tyto tři záznamy byly zpřístupněny na jubilejním CD ROM opery v San Francisku AE 201 (1998).
Komerční edice se z téže série dočkal záznam Janáčkovy Její pastorkyně ze San Franciska z října 1980, kde Soňa Červená zpívala Stařenku Buryjovku vedle Jenůfy Elisabeth Söderströmové a Kostelničky Seny Jurinacové. Řídil Albert Rosen. Zásluhou české pěvkyně se zpívalo česky. Záznam je na 2CD Gala GL100.751 (2004).
Leccos ještě může vyplout i z archivů domácích. Za úvahu by stála především již jmenovaná Bakalova brněnská Její pastorkyňa a oba pražské mozartovské operní tituly (Figarova svatba a Titus), kde exceluje plejáda dalších vynikajících českých pěvců. V rozhlasových kompletech jsou zachovány české nahrávky Carské nevěsty a Zásnub v kláštěře, Vomáčkův Vodník a Strážce majáku (dvakrát: řízený Bakalou a Ančerlem) a Vycpálkovo České rekviem (rovněž v Ančerlově nastudování).

(Zdroj Hudební rozhledy 09/2010 - Jan Králík)