Scéna.cz 

Balet Národního divadla chystá Sbírku emocí

V pražském Divadle Kolowrat uvádí balet Národního divadla a Agentura DoDo nezvyklý projekt. Inscenace Emotion Collection (Sbírka emocí) je pohybové divadlo vtipně propojené s činohrou a písničkami Jana Budaře zpívanými známou jazzovou zpěvačkou Elenou Sonenshine. Balet ND tak pokračuje v hledání nových cest a neotřelých pohledů na tanec a pohyb – k potěšení zvídavého publika.

Iniciátorkou originálního jazykově bezbariérového divadla je režisérka a herečka Tereza Helšusová, jež v něm mimo pětici účinkujících režíruje i sama sebe: „Chtěla jsem udělat takové představení, na které by mě samotnou bavilo se dívat. Jeho hlavním tématem je prožívání emocí. Studovala jsem na stáži na Univerzitě umění v Utrechtu metodu Jacquese Lecoqa, kdy při hledání výrazu jsou nositeli dramatického konfliktu tělo a fyzické jednání. Metoda se opírá o emocionální paměť performera. Ohledávání našeho místa ve světě prostřednictvím pocitů a citů je tím, co mě zajímá. A přitahuje mě tvorba vyvolávající u každého trochu jiné a jedinečné asociace. Ale humor u toho nesmí chybět!“

K choreografii přizvala Zuzanu Šimákovou, demisólistku baletu Národního divadla a nápaditou choreografku, a přiznala: „Přestože bych byla chtěla pracovat s chlapem, nadchla mě v České baletní symfonii Zuzanina veselá choreografie odehrávající se na trampolínách. Zuzana hodně pracuje s tanečníky herecky, to je pro mě důležité, proto jsem ji oslovila,“ dodává režisérka.

Jak ji napadlo využít písniček populárního Jana Budaře? „Jsme spolužáci z brněnské JAMU,“ vysvětluje. S Budařem si už zahrála například v Morávkově filmu Nuda v Brně. „S Honzou jsme byli nejlepší kamarádi, měli jsme podobné postřehy, a tak jsem se na něj obrátila. Shodou okolností jsme všichni dobří přátelé a zkušení profesionálové. Jsem tedy klidná – i kdyby se představení nepovedlo, pořád tu zůstává jistá kvalita.“

Inscenace má tvar mozaiky, pásma, revue. Avšak jistá dějová linka tu je – hlavní postavou je Žena, nebo spíš ženská duše. Evokuje ji živý a jedinečný zpěv Eleny Sonenshine, jazzové hvězdy oblíbené i v USA, která točí cédéčka na Floridě. Kolem ní vytváří Zuzana Šimáková rej dalších postav. „Představujeme si, že jsme všichni vlastně částečkou oné duše, hrajeme jako by pro ni. Témata týkající se lidských vztahů chronologicky řadíme tak, jak člověk prochází životem.“ Mikropříběhy vyprávějí o zrození, dětství, pubertě, lásce, zklamání, opuštěnosti, odpuštění... Jedno z čísel dalo autorkám zvláště zabrat: „Se scénkou soulože jsme se značně praly, je to totiž na jevišti ošemetná věc. Ani Honzova písnička k tomu nefungovala. Zkoušely jsme množství variant. Nakonec jsme se shodly – zůstal jen kousek písničky a všechno se jeví v siluetách, není to tedy vulgární.“

Ačkoliv se varianta představení už hrála v pražském klubu NoD/ROXY a na festivalu Fringe, pro Kolowrat bylo třeba Emotion Collection značně přizpůsobit. „Je to zcela jiný prostor než Roxy. Tady se tanečníci nemohou divoce odrážet od stěn jako v Roxy, stěny jsou skosené. Ale klubové prostředí jednoho pokoje, „jedné půdy“, je pro hru emocí příznivé. Divákům vymýšlíme vhodná místa, aby lépe viděli, a titulky pro cizince promítneme na zadní fólii,“ vysvětlují autorky. Atmosféru dokreslí projekce starobylým projektorem. Patinu jedinečnosti dodá i případné přetržení šestnáctimilimetrového školního filmu o předsadbě zeleniny!

Premiéra 10. října 2009 v 19.00 v Divadle Kolowrat; reprízy: 23. a 29. 10., 15.11, 11. a 19. 12. 2009, 14.1. 2010.