Michal Kindl: Hudba byla a je pořád kolem mě...
autor: archiv
zvětšit obrázekRodák z hornického města Příbrami, zpěvák, instrumentalista a skladatel, ale také producent - Michal Kindl. Kromě vlastní tvorby (debut CD Barvy, nyní má dokončenou druhou desku Ticho), komponuje pro jiné kolegy. Osudové se pro něj stalo setkání s operním sólistou Štefanem Margitou. Nejdříve to byl duet Kulisy, nejnovější spolupráce na skladbě Duch Vánoc a koncertní projekt Intimity, a připravované CD Na správné cestě ve 12 písních Michala Kindla (plánované vydání září 2021 Supraphon).
,,S Michalem jsme už společně vystupovali minulý rok na mém turné. Spolupráce se nám osvědčila, a tak jsem Michala požádal, zda by pro mě napsal další písně. Nakonec je z toho celý intimní večer,” upřesňuje Štefan Margita.
Pojďme k Michalu Kindlovi, s kterým jsme se setkali prostřednictvím videohovoru. O to víc to bylo napínavější. Vzhledem k tomu, že jsme s Michalem krajané, známe stejná místa v Brdech, památník Antonína Dvořáka na Vysoké a spoustu dalších zajímavých míst. Povídali jsme si nejen o skladatelské kuchyni, projektu Intimity, sbírání muzikantských zkušeností...
Pro mě je to všechno poslání. Po škole jsem se rozhodoval, co budu dělat. Kultura byla v mém případě jasná volba. Měl jsem tu drzost, že jsem ve svých devatenácti letech začal dělat koncerty. Do toho jsem hrál na soukromých akcích (svatby, zábavy, večírky - pozn. red.). Hudba byla a je pořád kolem mě.
To mi bylo tak sedmnáct let. Pak nastala asi desetiletá přestávka. Mezi tím mě potkala ostrá životní zkušenost, ta byla novým impulsem. Velmi mě zasáhl odchod Věry Špinarové při koncertě v Čáslavi, její turné jsem organizoval. Všechno jsem to bral jako znamení a opět jsem začal zaplňovat bílou plochu monitoru texty a notami. Tehdy jsem zrušil všechna svá vystupování, už mě to nějak přestalo naplňovat, cítil jsem se vyhaslý. Nezapomenu na slova Věrky: “Pořád něco skládáš, píšeš, ale jen to dáváš na Facebook, ale nic jsem od tebe neslyšela.”
Pravdou je, že jsem nejméně dva roky přátelům na síti oznamoval, že skládám nebo točím. Nikdy z toho jsem žádný výsledek nezveřejnil. Další impuls bylo oslovení Alešem Zenklem (producent Michala Hrůzy - pozn. red.). Plácli jsme si a vzniklo CD Barvy (2018). Přišlo to náhle shora a od té doby se mě skladatelská múza drží...
Mám produkční agenturu a díky té jsme se dali dohromady. Pořádali jsme jeho turné po divadlech ČR. Štefana jsem na vystoupení vozil, později mi nabídl i spoluúčinkování. Jen blázen by odmítl, a tak vznikl mezi námi úzký, takřka rodinný vztah. Voláme si, jsme ve spojení, konzultujeme hudbu, texty, produkci.
Pro Štefana jsem napsal hudbu i text ke všem skladbám, což zahrnuje dvanáct věcí. Rádi bychom je letos prezentovali před publikem. Uvidíme, co nám covid nadělí. Už se nemůžeme dočkat.
Úplně šanson to není. Štefan, co by operní sólista umí zpívat i v běžné pěvecké poloze, ale se zvláštním nábojem, kde kloubí obě polohy. Osobně bych to nazval pop - šanson. Jeho civilní pěvecký projev je plný energie. Pro mě je obdivuhodné, jak dokáže tyto dva světy citlivě skloubit.
Hudební nauku jsem absolvoval na ZUŠ Antonína Dvořáka v Příbrami. Skládání je pro mě vnitřní svět. Usednu k pianu, začnu hrát, mobil mám po ruce. Najednou udeří nějaký impuls, aha to je dobrý. A už k tomu píšu text. A tak dokola, hudba, text… Jakoby někdo vzal trubku a hrál mi na ní v hlavě. Když to zpětně poslouchám, tak se ptám: “Opravdu jsem to složil já?”...
Musím mít nějakou vnitřní inspiraci. V tom je pak síla vnitřní energie. Např. jsme se Štefanem seděli v kavárně a on prohlásil: „Michale, jsme na správné cestě.“ Druhý den vznikla titulní skladba alba.
Muzikantský um se mi hodně vytříbil. Velké obohacení bylo setkávání s různými lidmi. Nejdůležitější bylo vystupování před obecenstvem, hlavně moderování, to je opravdu cenná škola života. Důležitá z toho všeho je bezprostřednost a určitě upřímnost. Hrál jsem široký repertoár pro různé věkové generace. Někdy si připadáte jako šaman. Začnete hrát, dlouho je prázdný parket a najednou jedna skladba a všichni zaplní parket. Vy už jen vaříte rychlý nebo pomalý rytmus, slaďák nebo vypalovačku.
Určitě je to jiná cesta, od které nemůžete nic očekávat. Pro mě krásná a silná umělecká práce, za kterou jsem moc vděčný. Nebýt ale setkání se Štefanem Margitou, tak moje tvorba mohla zapadnout, jako se to stalo mnohým umělcům. Tady stojím hodně nohama na zemi.
CD Barvy, ale hlavně titulní skladba, jsou pro mě určitým zlomem.
Covid jsem prodělal. Když vidím, jak někdo je v rámci své svobody schopný zaplnit náměstí, tak mi to přijde přinejmenším úsměvné. To je moje pravda. Covid je opravdu dar. Jediné, co je špatné, že zatím nemá perspektivu. Všechno kolem něj je bez koncepce. Jeho útok je neřízený. Na každém je, co si z toho vezme do svého vnitřku. Najdu cestu k hlubšímu pochopení svého blízkého, nebo naopak. Zjistím, že jsme se navzájem ztratili? Pokud jsme mohli dostat nějaké kázání, tak si myslím, že jsme na vrcholu. “Když to bude nejblbější, tak se to začne vracet do normálu,” říkal Václav Havel.
V tomto mi pomohl dokument cestovatele Davida Attenborougha Život na naší planetě. Ukázal, jak mizí deštné pralesy. Ve svém okolí vidím, že příroda se zotavuje. Všechno, co vás v životě potká, má nějaké vyústění. I covid bude mít jednou svou pravdu.
www.michalkindl.cz
Časopis 12 - rubriky
Časopis 12 - sekce
DIVADLO
Noc divadel 2024 připomene Kafku a jeho odkaz
23. března 2024 v Česku proběhne již dvanáctý ročník Noci divadel, tentokrát při příležitosti „kafkovské celý článek
OPERA/ TANEC
Opera Romeo a Julie vstupuje do kin
Již sedmá letošní inscenace zamíří z prken Metropolitní opery v New Yorku prostřednictvím přímého přenosu do k celý článek
LITERATURA/UMĚNÍ
Životy slavných - Ernest Hemingway
Papá Hemingway: Pravdivý příběh
Dílo si zaslouží slávu, ale světová sláva může být smrtící. Adrian Sparks j celý článek