zvláštní poděkování
Quantcom.cz

Lazarus – nadpozemské vidění hloubky duše

Ondřej Ruml (Lazarus)

autor: archiv divadla   

zvětšit obrázek

Městská divadla pražská uvádějí v české premiéře muzikál Davida Bowieho a Endy Walshe LAZARUS. V hlavní roli Thomase Jeroma Newtona alternují Igor Orozovič a Ondřej Ruml.
Autoři se v podtitulu Zpátky ke hvězdám odkazují ke sci-fi novele Waltera Tevise Muž, který spadl na Zemi i stejnojmennému filmu Nicolase Roega o mimozemšťanovi Thomasi J. Newtonovi, jenž přiletěl zkoumat možnosti osídlení Země, ale nakonec uvízl v jejích osidlech bez možnosti návratu. Postavu Newtona ztvárnil ve filmu David Bowie.
Samotný název muzikálu Lazarus odkazuje k biblickému Lazarovi, který se v Bibli vyskytuje dvakrát. V programu k inscenaci jsou uvedené obě citace: Lukáš, 16, který zmiňuje podobenství o chudákovi a boháčovi, kdy první se po smrti dostane do nebe, druhý do pekla. Nejenže se dozvídáme o neprostupnosti mezi peklem a zemí, ale každému spravedlivě měřeno jest. Druhá citace patří Janovi, 11, příběhu o Lazarovi z Betánie. Předzvěst překonání smrti a naplnění proroctví o Ježíšově vykoupení. „Budeš-li věřit, uvidíš slávu Boží.“ Třetí odkaz je k básnířce Emmě Lazarusové, její báseň Nový kolos je vyryta na podstavci sochy Svobody. Pomíjivost lidského činění, bytí, lidského díla…

Příběh začíná v pokoji s postelí, kde leží nemocný. Scénograf Juraj Kuchárek tuto scénu umístil do výklenku v levé části scény. Tím nejen zdůraznil zdravotní izolaci, ale zároveň pacientovu duševní nemoc. Prostorem se mihne Ben (Michael Vykus), který jitří vzpomínky pacienta na úspěšnou minulost. Celou situaci světelného mihnutí podtrhne asistentka Elly, ošetřovatelka, která pacientovi podává snídani v podobě lupínků.
Zbylá scéna je v podstatě prázdná, obvodové stěny jsou narušené zvláštními průlezy, chodbami – tudy prolézá dotěrný hmyz, hlodavci, ale touto cestou se také dá uniknout, nebo naopak vniknout do dalšího neznámého prostoru. Jeviště je zaplněné odpadky. Tuto prázdnotu vystřídá v druhé půli představení síť šňůr, snad bezpečnostní zařízení, pavoučí past, lanová dráha…

Režisér Marián Amsler si velmi dobře poradil nejen se všemi postavami, ale pozornost přitahuje především velmi výrazná interpretace písní. Součástí představení je šestičlenná kapela i sbor náctiletých dívek. Za hudebním a pěveckým provedením stojí Jan Aleš /klávesy/. Obsah písňových textů není ve své podstatě hybatelem děje, ale výrazně dotváří atmosféru herecké interpretace. Celý muzikálový děj nelze orámovat do jedné definice, jednoho příběhu. Autoři spolu s inscenátory zvou diváka k zhlédnutí klipů a epizodních příběhů o lásce, partnerství, nadání lidského ducha, ať na poli vědeckém či uměleckém. Při druhé premiéře ztvárnil postavu Thomase Jerome Newtona
Ondřej Ruml. Nabídl silnou interpretaci písní, kladl důraz zejména na fyziognomii obličeje. Jeho trans mezi alkoholem a drogou, realitou a snovými vizemi byl uvěřitelný. Ženským protipólem mu byla nejen asistentka v podání Niny Horákové, ale rovněž Dívka
(Erika Stárková). Každá představuje jiný ženský prvek. Postava asistentky je ve vztahu k hlavnímu hrdinovi adorující. Závislá na jeho gestech, úspěších, až slepě oddaná. Proti této její obětavosti stojí zavržení vlastního partnera. Dívka Eriky Stárkové pulsuje mezi snem a realitou. Je to mléčná dráha? Mlhovina? Černá díra? Pevný přístav vesmírné základny? Thomasi Newtonovi nabízí ukotvení jeho roztříštěné mysli. Předestírá mu řešení. Odhaluje mu, kdo je.
Z mužských postav vyniká vedle Newtona i postava Valentina
(Pavol Smolárik). Vrah, svůdník, vyděrač, zamilovaný? Škála jeho vyjadřování je pestrá, opět vyniká v písňové interpretaci.
Všechno završují provokativní až psychedelické kostýmy
Evy Jiřikovské, která se za léta působení v divadelním světě zabydlela zejména přesnou výtvarnou zkratkou. Její kostýmy překypují nejen sytou barevností, ale jsou zároveň odkazem a poselstvím, které se váže k šedesátým létům minulého století.
Muzikál Lazarus není stylově zařaditelný, není možné hovořit o klasickém muzikálu, ale v žádném případě se nejedná o písničkál. Stejně jako nebyl ve svých provokacích a experimentech zařaditelný David Bowie. Nabízí vlnu psychedelického rocku, beatnické poezie, připomínku květinového hnutí… Lazarus prostřednictví postavy Thomase Jeroma Newtona zprostředkovává nadpozemské vidění hloubky lidské duše v jejích temnotách, ale hlavně v sytém světle, vzkříšení, odpuštění, lásky… A v tom spočívá velký počin Městských divadlech pražských.

www.mestskadivadlaprazska.cz

21.10.2019 14:10:43 Josef Meszáros | rubrika - Recenze