Scéna.cz 

Josef Vinklář - pětasedmdesát!

Ještě dlouho by chtěl být Josef Vinklář "nevyléčitelně nemocný herectvím". Člen činohry Národního divadla v Praze tato slova Huga Haase připomněl v Divadle Kolowrat při otevření výstavy fotografií ze svých rolí, kterou ND připravilo k jeho pětasedmdesátinám. Ani v den jubilea si neodpočinul - večer ho čekala ve "zlaté kapličce" role dědečka Dubského ve Stroupežnického Našich furiantech.
Josef Vinklář se narodil 14. listopadu 1930 v Podůlší u Jičína. První „herecké krůčky“ udělal v Dismanově rozhlasovém dětském souboru. Na záskok začal hrát už v patnácti v Divadle satiry. Dva roky hrál v divadle V+W. Léta 1948-50 strávil v Městském oblastním divadle v Pardubicích. Odtud jeho cesta vedla v roce 1950 do Realistického divadla Z. Nejedlého, kde za více než třicet let vytvořil řadu velkých hereckých kreací (Švanda ve Strakonickém dudákovi, Romeo, George v O myších a lidech, Rogožin v Idiotovi, Smerďakov v Bratrech Karamazových, Porfirij v Zločinu a trestu, Eddie v Pohledu z mostu, Tartuffe ad.).

Od roku 1983 je členem pražského Národního divadla, kde hrál mj. titulní roli v Doktoru Fischerovi ze Ženevy, Billyho Rice v Komikovi, Tichona v Běsech, Krappa v Poslední pásce, Vodníka Ivana v Lucerně.
Ve filmu začínal již v polovině 40. let. Prvním jeho filmem byl Nezbedný bakalář, dále např. Hrátky s čertem, Stříbrný vítr, Atentát. Postupně se přehrál od rolí většinou lehkomyslných mladíků, přes postavy vojáků a kriminalistů, k velkým dramatickým postavám (Hadí jed, Koncert na konci léta). Často účinkuje v TV inscenacích a seriálech (připomeňme alespoň seriály Hříšní lidé města pražského, Byl jednou jeden dům, Nemocnice na kraji města, Náměstíčko a připravovaná Náves). Dlouhodobě spolupracoval s dabingem - v roce 2000 získal cenu za celoživotní mistrovství v dabingu. Množství inscenací natočil i v rozhlase.