Scéna.cz 

Divadelní tipy 22. týden

Písničky Vinohradských
Zpívají herci Divadla na Vinohradech: J. Hanzlík, P. Haničinec, M. Stropnický, G. Vránová a H. Maciuchová (1988). Kamera J. Lebeda. Režie I. Paukert. Ve čtvrthodinovém pásmu melodií z konce osmdesátých let minulého století uslyšíte v podání předních herců Vinohradského divadla písničky Představení končí skladatele Jiřího Zmožka a textaře Pavla Kopty (zpívá Jaromír Hanzlík), Song Henriety – Dopis na text Oldřicha Daňka a komponisty Jana Franka Fischera z tehdejšího představení Vinohradského divadla (Hana Maciuchová), populární melodii Ezop a mravenec z tvůrčí dílny Jaroslava Ježka, Jiřího Voskovce a Jana Wericha (Martin Stropnický), Parádní svět v přebásnění Ivo Fischera (v originále What a Wonderful World píseň proslavil Louis Armstrong, zde zpívá Petr Haničinec), a na závěr slovenskou lidovou Orešia, Orešia v podání Gabriely Vránové. V prostředí Vinohradského divadla si každý interpret svou píseň sám uvede.
Vysílání: 26.5., 14.30 hod., ČT1

Tichý život Divé Báry
Skryté stránky života velké dramatické herečky Vlasty Fialové, spojené po většinu života s Brnem (2006). Vzpomínají Z. Slavíková, J. Tomek, L. Lakomý, L. Kundera a další. Režie M. Dolenský. Dokument režiséra Martina Dolenského přináší portrét divadelní a filmové herečky Vlasty Fialové. Široké veřejnosti je Fialová známa především z filmů Divá Bára či Občan Brych, byla však také často obsazovanou divadelní herečkou. V divadle ztvárnila přes 200 rolí, k posledním významným patří kněžna v Lucerně, Gizela v Örkényho Kočičí hře nebo babička v Casonově dramatu Stromy umírají vstoje. Na oblíbenou, spontánní, krásnou a temperamentní herečku vzpomínají J. Hlaváčová, V. Janečková, Z. Slavíková, L. Kundera, L. Lakomý, J. Tomek a další.
Vysílání: 29.5., 10.15 hod., ČT1

Bouše, Bendl, Cvach a další
Nejslavnější ze stovek rolí velkého herce Josefa Vinkláře. Vzpomínají příbuzní, L. Skořepová, M. Vančurová, F. Filip, F. Laurin, A. Lustig, D. Prachař, R. Krajčo, L. Špaček a další (2008). Režie V. Kučera. Když se na konci sezony 2007 klaněl na scéně Národního divadla, už věděl, že tito Naši furianti byli jeho posledním představením. Možná mu hlavou proběhly vzpomínky na všechny herecké štace od Divadla satiry a Divadla V+W přes Realistické až po divadlo Národní. Televizní diváci si jej mohou připomenout prostřednictvím repríz inscenací, seriálů, ale i filmů, ve kterých předvedl neuvěřitelnou šíři lidských charakterů. Každá jeho figura měla svůj typický projev, počínaje držením těla, přes výraz v obličeji, gesta i práci s hlasem. Ti, kteří měli příležitost vidět jej na divadelní scéně, si vybavují celou řadu dalších typických rysů jeho hereckého projevu. Jakoby to byla pokaždé jiná bytost zcela odlišného charakteru, ale vždy vystavěná na podkladě schopnosti proniknout do jejího myšlení a vykreslit ji i na základě určitého typického detailu v mimice či pohybu. Jeho kolegové, režiséři, přátelé i příbuzní hovoří o poctivosti v přípravě, o jeho postojích, osobních i profesních prohrách a samotářství. Obraz vynikajícího herce, milovníka výtvarného umění i vnitřně složitého člověka ve svých výpovědích skládají A. Vinklář, M. Hlavica, D. Prachař, F. Filip, F. Laurin, V. Just, A. Lustig, J. Devátý, M. Vančurová, V. Zavřel, M. Krobot, V. Polesný, L. Špaček, L. Skořepová, R. Krajčo aj.
Vysílání: 30.5., 01.30 hod., ČT1

Neznámí hrdinové – Pohnuté osudy: Poslední role
Komedie ve stínu smrti. Herečka Anna Letenská byla zatčena v době heydrichiády a zastřelena 24. října 1942 v koncentračním táboře Mauthausenu. Pořad uvádíme k výročí atentátu na Reinharda Heydricha. Ve vestibulu Divadla na Vinohradech je mezi bustami herců a hereček, kteří patřili k jeho nejslavnějším členům, jedna věnována památce Anny Letenské. Jednou z bolestných ztrát, které postihly v době nacistické okupace české divadlo a film, byla tragická smrt této herečky, zatčené v době heydrichiády a zastřelené 24. října 1942 v koncentračním táboře Mauthausenu.
Anna Letenská se narodila 29. srpna 1904 v Nýřanech u Plzně jako Anna Svobodová. Pocházela z kočovné divadelní rodiny a vyrostla z ní výrazná a zdatná komička. Skvěle vytvářela, díky svému selskému zjevu, energické, temperamentní a plnokrevné dívky a ženy. Svou filmovou kariéru zahájila před začátkem okupace a druhé světové války. V roce 1942 po atentátu na zastupujícího říšského protektora Reinharda Heydricha společně se svým manželem, architektem Vladislavem Čalounem, u sebe nechali přespat MUDr. Břetislava Lyčku, který ošetřil jednoho z atentátníků – Jana Kubiše. Když hned druhý den gestapo lékaře zatklo, po čase neunikl zatčení ani architekt Čaloun. Jeho manželka zůstala ještě pár týdnů na svobodě, o což se údajně zasloužil filmový producent a majitel firmy Lucernafilm, v jehož produkci byl právě natáčen film „Přijdu hned". Anna Letenská v něm hrála důležitou postavu. O tom, že její zatčení a následná poprava je odložena, prý – podle výpovědi režiséra tohoto filmu, Otakara Vávry – věděl kromě Miloše Havla už jenom on. Premiéra filmu se konala dva měsíce po popravě Anny Letenské. Letenská se stala jedinou českou herečkou, která zahynula v koncentračním táboře. Dokument Poslední role představuje v ukázkách z filmových rolí nesporné umění Anny Letenské a rovněž odhaluje, jak se tragické události opravdu udály. Ač je to s podivem, doposud tak nikdo zatím neučinil, aniž by se navíc vyvaroval mnohých nejasností, nepřesností, ba dokonce i omylů.
Scénář: Pavel Taussig. Režie: Roman Vávra. Dramaturgie: Jiří Sirotek. Vedoucí projektu: Čestmír Franěk.
Vysílání: 27.5., 16.15 hod., ČT2

Legenda Studio Ypsilon (6/9)
Divadlo souvislostí. První polovina 90. let (2016). Účinkují: J. Schmid, J. Jiráň, M. Eben, M. Kořínek, V. Just, M. Dejdar, J. Schmitzer a další. Kamera D. Marek. Scénář a režie A. Kisil. Hned počátek 90. let začíná inscenací, která se zapsala do dějin Studia Ypsilon jako jedna z jeho nejslavnějších, Mozart v Praze. Námětově vychází ze dvou Mozartových návštěv Prahy: té slavné při premiéře Dona Giovanniho a neúspěšné s korunovační operou La Clemenza di Tito. Dva další tituly se opírají o klasické dramatické texty – o Shakespearova Romea a Julii a Grabbeho Žert, satiru, ironii a hlubší význam. Oba ovšem uchopené s ypsilonkovou otevřeností a hravostí. Poslední inscenací, kterou si připomeneme, je Někdo to horké rád, která vznikla podle kultovního amerického filmu. Byla to sázka na jistotu. Jednak titulu, ale i souboru. Neotřelost podání je zřetelná i ze starých archivních záznamů.
Vysílání: 01.6., 23.00 hod., ČT art
Opakování: 04.6., ČT art