Scéna.cz 

Čí je tahle země? Naše!

Když nejmenovaný bývalý prezident ve svém třetím vánočním projevu ve funkci prohlásil, že „Tahle země je naše a tahle země není a ani nemůže být pro všechny,“, jistě netušil, že se jeho výrok stane o několik let později názvem divadelní hry. Hra Tahle země je naše se formou satirické tragikomedie a sociálního dramatu pokouší nahlédnout do konfliktu mezi dvěma protichůdnými světy: na jedné straně stojí "dezoláti" a "frustráti", na straně druhé "dobroseři", “lepšolidi” a "sluníčkáři."

Konflikt, který je sice zjednodušený, přesto však aktuální, se odráží v neporozumění mezi venkovem a městem, tradicí a modernitou, vzděláním a omezeností, stabilitou a inovacemi, patriotismem a kosmopolitismem, preferencí vlády silné ruky a pluralismem, hierarchií moci a občanskou společností, nostalgií po předlistopadovém režimu a odvahou přijímat výzvy v rychle se měnícím světě, důrazem na sociální zajištění a svobodou podnikání bez hranic, populismem a elitářstvím, vztahem k půdě a bezohlednou exploatací přírodních zdrojů.
Tento spor se stal součástí širšího fenoménu nazývaného "kulturní války," kde střetávání hodnot vyostřuje celospolečenské napětí.
Hra z pera Tadeáše Stanka v režii Ondřeje Kulhavého má velké ambice: výše zmíněný konflikt zhmotnit do mikrosvěta v nádražní hospůdce na malém městě. V úvodní části se divák seznámí s trojicí starousedlíků: hospodským Jardou v podání Ctirada Götze, štamgastem Michalem, jehož se zhostil žižkovský naturščik Jan Pařil a sousedem Karlem ve ztvárnění Daniela Rouse. Jarda točí piva a nalévá panáky, Michal komentuje svět a dění, expozice Karla nastiňuje konflikt jehož podstata je během představení odhalována postupně a po částech.

Tragický prvek přináší mladík Luděk (Kryštof Lepšík). Jeho osud je kvintesence neúspěchu ztraceného člověka bez vzdělání, bez podpory, bez ambicí. Zdá se, že setkání se starým známým Edou, kterého hraje Tomáš Weber, nese zárodky naděje. Eda se za dramatických okolností z prostředí vesnice v minulosti vymanil, vystudoval v Praze a přináší k hospodskému stolu přesně ta témata, která místní tak iritují: sociální pomoc pro znevýhodněné bez ohledu na etnický původ, obhajobu smyslu neziskových organizací, toleranci nejen sexuálnách menšin. Luděk by snad mohl s Edovou podporou nalézt východisko ze své situace, kdyby za Edovým návratem nestál skrytý plán jak prostřednictvím dědictví ekonomicky využít Karlův pozemek. Eda je totiž Karlův syn a nedobré vztahy s otcem z minulosti se snaží překlenout spoluprací s ambiciózní a nepříjemnou starostkou Karolínou Záhorovou (Tereza Havránková). Starostka nevybíravě kritizuje všechny přítomné a ukazuje se, že plán má jistou trhlinu: Karlovi se Luďka v minulosti zželelo a svůj pozemek s malým domkem mu propůjčil k užívání, čímž Edovy a starostčiny plány komplikuje. Kruh motivů k jednání se uzavírá a konflikt zájmů eskaluje. Epilog v kulturním centru může působit poněkud rušivě, ale má svůj účel: podtrhnout a zafixovat to co se v hospodě událo. Autorský záměr je jasný: ustanovit spor mezi principy - a nepřiklonit se na žádnou stranu. A soudě podle živé diskuse mezi diváky po představení, hra skutečně splnila svůj účel.

Herecké výkony zasluhují uznání. Weberův profesionální přístup a jiskřivý zápal Jana Pařila vyčnívají, ale všichni herci přinášejí do svých rolí autenticitu, jako by jim téma bylo osobně blízké.
Kvalitu díla ovšem prověří až případné reprízy, nikoli v přátelské atmosféře zajímavého břevnovského klubu Radost 66, ale právě tam, kam je děj hry zasazen: v kulturních sálech a sokolovnách malých měst a vesnic v pohraničí či v bohatších regionech jako jsou střední Čechy. Tedy tam, kde reálně žijí své osudy předobrazy postav. Z následných diskusí může vzniknout dialog, který má potenciál přinést katarzi pro přítomné a překlenout tak existující propasti.
Premiéra: 13. 10. 2024, Klub 66 Radost byla uvedena dramaturgickým úvodem - diskusí s profesorem Pavlem Baršou z FF UK a autorem textu Tadeášem Stankem na téma kulturní války.

Tahle země je naše

autor textu: Tadeáš Stanko
režie: Ondřej Kulhavý
dramaturgie: Barbora Kůtová
asistentka režie: Magdaléna Fedorková
scéna a kostýmy: Adéla Ticháčková, Vojtěch Slačálek
produkce: Sára Jančaříková, Eliška Přichystalová

Obsazení:
Eda: Tomáš Weber,
Jarda: Ctirad Götz,
Karel: Daniel Rous,
Michal: Jan Pařil,
Luděk: Kryštof Lepšík,
Karolína: Tereza Havránková