zvláštní poděkování
Volný.cz

Viktor Dvořák: Vztah k divadlu je jako vztah k jinému člověku…

Viktor Dvořák

autor: archiv divadla   

zvětšit obrázek

Konec divadelní sezóny bývá obyčejně napjatý. Přede dveřmi prázdniny, ale úkolů a povinností neubývá. Městská divadla pražská se připravují na start pod novým vedením. I přes červnovou divadelní únavu jsme si nenechali ujít reprízu inscenace Čapek.
Opravdu velmi působivé představení, kde několik rolí ztvárňuje herec Viktor Dvořák. S Viktorem jsme se seznámili již během jeho studií na DAMU, sledovali jsme jeho dráhu v Olomouci (např. inscenace Bouřlivé výšiny), jeho přestup do Divadla Petra Bezruče v Ostravě (Britney goes to heaven). Takže námětů na povídání bylo hodně. A tak jsme se zastavili nejen u poslední premiéry této sezóny v Divadle ABC – inscenace Tančírna, ale dovolili jsme se zeptat i na osobnější věci…

  • Pocházíš z Českých Budějovic… Co s Tebou Praha udělala v době studií? Už ses tady zabydlel?
    Přiznám se, že po příchodu na DAMU z Českých Budějovic byla pro mě Praha docela dobrodružství. Úplně jiné prostředí. Upřímně jsem se po DAMU těšil, že z Prahy odjedu. Poté, co jsem se dostal do Ostravy, jsem zase po Praze zatoužil. Začal jsem si přát, abych se sem zase vrátil. Moravák holt nejsem.
  • Po studiu jsi nastoupil do Moravského divadla Olomouc…
    Tam to pro mě byly šťastné roky na divadlo.
  • Přesun do Ostravy byl, předpokládám, z osobních důvodů?
    Je to tak. Do Ostravy se dostala moje tehdejší partnerka, dramaturgyně Ilona Smejkalová. Divadlo Petra Bezruče mělo a má objevnou dramaturgii. Tehdy se tam například dělala inscenace jedné z prvních her Petra Kolečka – Britney goes to heaven.
  • Nedá mi to. Kdo koho vlastně objevil – Ilona tebe jako herce, nebo ty jí?
    Ilona působila v příbramském divadle, a hodila mi lano, zda bych tam nechtěl do angažmá. To bylo po našem prvním setkání. Ale já odmítl, protože už jsem měl nabídku do Olomouce. Nakonec jsme se začali vídat i mimo divadlo, a potom jsme spolu nastoupili do Ostravy.
  • Herecké partnerské páry jsou časté, ale jaké to je, když je partnerka dramaturgyně? Jak se na to tvářil soubor?
    Po pravdě řečeno, takhle jsem nad tím nikdy nepřemýšlel. Divadlo jsme milovali a milujeme. Byli jsme schopní jít na představení a potom ho celé hodiny rozebírat do úplných detailů. To nás hodně bavilo. A být v jednom divadle? Během zkoušek jsme nikdy nedošli do nějaké velké krize nebo kolize. Ilona je velmi taktický dramaturg. Nemyslím si, že by někoho z kolegů napadlo, že z toho mám nějaké výhody.
  • V jednom z rozhovorů jsi na otázku, zda se ti líbí Praha, odpověděl, že to není o libosti, ale o srdci. Jak to máš po letech s divadlem? Máš ho stále v srdci?
    Mám. Domnívám se, že vztah k divadlu je jako vztah k jinému člověku. Myslím, že je to opravdu požehnání, když můžeš říct, že máš divadlo stále v srdci. Pořád ho miluju, ale ten vztah se časem vyvíjí. Mám za sebou pár takových rozporuplných okamžiků. Najednou to uvidíš z jiné strany, a začneš ten vztah revidovat. Pokud to překleneš, tak tě to posílí.
  • V červnu měla premiéru inscenace Tančírna, která je beze slov. Můžeš přiblížit, jaké bylo její zkoušení?
    Když na něčem pracuješ, a jsi do toho ponořený, tak se těžko hodnotí. Tím, že je to hlavně o tanci, tak to z pohledu činoherce bylo docela náročné, pokud jde o choreografie a tanec vůbec. Už na první repríze jsem měl pocit, že si ta inscenace rychle sedá a že jsme si v tom všem daleko jistější. Zpočátku jsem měl pocit, že nic nestíháme, že jsme hodně zahlcení. Ono dát dohromady tanec, živý orchestr a další scénické prvky, to dá samo o sobě zabrat. Ale myslím si, že Tančírnu budeme hrát rádi.
  • Předpokládám, že jste měli důkladnou taneční průpravu…
    Příprava začala už dva měsíce před začátkem vlastního zkoušení. V té době jsme byli ponoření do zkoušení Idiota v Rokoku, ale zároveň jsme každé ráno začali chodit na taneční tréninky. To, že se v Tančírně nějak hýbu a tančím, už dneska beru sportovně a s nadhledem. (smích)
  • Zmínil jsi zkoušení Idiota, jak ho vnímáš ve srovnání s Tančírnou?
    Určitě je Tančírna příjemnou změnou. Mám v Tančírně dvě písničky. Na jevišti jsem dlouho nezpíval, takže jsem se musel trochu pochlapit a kopnout do zadku…
  • V divadelní branži se vždycky říká, že je to herecká výzva…
    Toto byla pěvecká výzva. I když do zpěvu mi ze začátku nebylo.
  • Městská divadla pražská mají dobrou pověst zejména díky živému orchestru v inscenacích. Dalším plusem je, že dle mého jako soubor držíte pohromadě…
    Vnímám to podobně. Ve zdejších muzikálech jsem moc nehrál, ale zase mi to tak nevadilo. Po odchodu Jana Meduny jsem rád naskočil do inscenace Pan Kaplan má svou třídu rád.
  • Obě poslední inscenace, kde hraješ – Tančírnu i Idiota režíroval Pavel Khek…
    Zkoušel jsem s ním hodně, ale hrál jsem i pod jinými režiséry (Ondřej Zajíc – Hodina před svatbou; Petr Svojtka – Kdo se bojí Virginie Woolfové ad. – pozn. red.). Ovšem poslední dvě sezóny jsem dělal hodně s Pavlem Khekem, mám u něj rád, že můžeš při zkoušení zlobit.
  • ???
    Můžeš dělat kravinky, které ale nejsou jen prvoplánové. A díky tomu si zkoušíš polohu, objevuješ prostor, mapuješ situaci. V tomto je velmi vstřícný, prostě tě nechá kravit, a pak rozhodne, co vezme a co ne. Děláme spolu – troufám si říct – rádi. Cítíš se u něj hodně svobodný.
  • Pracoval si někdy s režisérem, který vyžadoval přesný herecký výkon, někdy se říká až loutkoherecký?
    Až v tomto slova smyslu mě taková práce nikdy nepotkala. Pracoval jsem s režiséry, kteří vyžadovali určitou stylizaci. Ale přesto jsme se v dané inscenaci cítili svobodně. Prostě nás ta stylizace bavila. To mám na mysli třeba Jana Mikuláška. Nikdy jsem na jevišti nebyl nějaký plnič zadání nebo tělocvikář.
  • Tak to je dobře. I když někomu takový přístup může vyhovovat. Vnímáš nějak generační proměnu? V Olomouci jsi byl elév, Ostrava byla pro tebe takový šťastný tah, a teď pomalu jdeš do středního věku…
    To je spíš otázka pro jiné. Prý jsem byl v Ostravě divočejší. Ale kolegyně, která mi to řekla, měla spíš na mysli popremiérové večírky. Každopádně jsou dnes v souboru mladší kolegové… A já se dostávám do fáze, kdy si uvědomuji, že se na té věkové škále posouvám o kousek dál. To je pro mě nové a zajímavé. Pořád jsem měl pocit, že jsem v té nejmladší lajně, dlouho tomu tak bylo, ale už nejsem. A je to tak dobře.


  • www.mestskadivadlaprazska.cz

    13.8.2018 12:08:38 Josef Meszáros | rubrika - Rozhovory

    Časopis 39 - rubriky

    Archiv čísel

    reklama

    OLDstars

    Časopis 39 - sekce

    HUDBA

    Pocta Karlu Hálovi

    Karel Hála

    Pocta Karlu Hálovi
    Koncert k uctění fenomenálního zpěváka českého popu a swingu u příležitosti jeho nedožit celý článek

    další články...

    OPERA/ TANEC

    Sto let Metropolitní opery

    Sto let Metropolitní opery

    Sto let Metropolitní opery
    První část velkolepého koncertu z roku 1983 s účastí světových operních hvězd ja celý článek

    další články...

    LITERATURA/ UMĚNÍ

    Ester Geislerová v dramatu Mona

    Ester Geislerova a Pekka Strang ve filmu Mona

    V těchto dnech právě vzniká ve Finsku i v České republice nový celovečerní film Mona. V jedné z hlavních rolí celý článek

    další články...