Scéna.cz 

Veronika Čermák Macková: Když Vás hodí do vody, tak to prostě musíte nějak zvládnout…

S Veronikou Mackovou jsme se setkaly uprostřed léta v Královské zahradě na Pražském hradě. Nebyla to náhoda, Veronika tu toto léto stráví dvacet večerů – hraje totiž Ofélii v Hamletovi v rámci Letních shakespearovských slavností. Herečka, do konce předešlé sezóny v angažmá v pardubickém divadle, má nakročeno do Prahy.

Shakespearovské hrdinky patří k hereckým snům. Vám se podařilo zahrát si jich hned více – v Pardubickém divadle hrajete Desdemonu v Othellovi, a letos na Pražském hradě Ofélii v Hamletovi. Dá se říci, že je to pro Vás vysněná role?
Já jsem samozřejmě ráda za roli Ofélie. Mám tu čest setkat se s tak významnou rolí. Ale že by to byla moje vysněná role, to se říci nedá. Možná to bude znít divně, ale spíš bych si ráda zahrála Hamleta.

To asi mezi herečkami nejste jediná… Třeba se Vám to někdy podaří… Ale Ofélie na začátek není špatná… Jaká je tahle Vaše hrdinka?
Já myslím, že je jak dětská, tak v sobě dokáže najít i kapku dospělé moudrosti. V naší inscenaci Ofélii pojímáme jako hodně mladou, mladší než já. Má v sobě něco, co jí dělá chytrou. Snažím se, aby byla uvolněná, příjemná, citlivá a hodná. Doufám, že se mi to daří. A je nejen zamilovaná do Hamleta, ale miluje svého tatínka.

V některých kritikách zaznělo, že v představení nenacházejí opodstatnění toho, že se taková normální holka zblázní. Jak Vy to vnímáte?
Díky tomu, že je tak citlivá a schopná velmi milovat, tak ji právě láska podlomí kolena a dostane se do stavu, v jakém se na konci inscenace nachází. Myslím, že je to možné.

Vy sama jste takovou velkou lásku prožila? Nebo čerpáte ze svého hereckého rejstříku?
Tak napůl. Jsem ještě dost mladá a hodně mě toho čeká, ale docela dost jsem si toho už prožila. Takže čerpám i ze svých zkušeností, které se mi na jevišti hodí.

Pro Vás to ovšem není první účast na Letních shakespearovských slavnostech. Před pár lety jste hrála menší roli v ostravské inscenaci Marné lásky snaha. Zahrála jste si tehdy i na Pražském hradě?
Ano. Ostrava hostovala v Brně a potom v Praze. Do Brna jsem se nedostala, ale do Prahy ano. Skvělý pocit jít na výstup přes Zlatou uličku, to se hned tak někomu nepoštěstí. A navíc, ta tehdejší parta se chovala velmi mile, příjemně a zábavně, moc se mi to líbilo. I když jsem měla jen malou roli.

Jak se hraje venku? Je to horší než hrát v interiéru?
Určitou zkušenost jsem získala díky pardubickému divadlu. Už třetí rok hrajeme na konci divadelní sezony pod Kunětickou horou. Při představeních mluvíme na porty, takže je to snazší. V našem Hamletovi jsme to vyřešili sběrnými mikrofony, které nám pomáhají prostor hlasově obsáhnout. Tento hrací prostor nám moc nepřeje, díky mikrofonům se to však dá zvládnout docela dobře.

Kolik máte na LSS představení?
My to máme s Verunkou (Kubařovou) rozděleno napůl, každá máme dvacet představení. I tak je to docela dost. Jsem ráda za tuto alternaci, můžu si odpočinout a podívat se na kolegy z hlediště. Spolupráce s Verunkou byla báječná. Vzájemně jsme si pomáhaly, nacházely v roli každá něco jiného a pak to společně dávaly dohromady.

Takž Vaše Ofélie jsou různé, ale takové „kamarádky“?
Podle mě jsou naše Ofélie trochu rozlišné. Při práci jsme ale nikdy nebyly proti sobě, naopak jsme se podporovaly. Myslím, že to bylo ku prospěchu věci, a doufám, že z toho vzešlo něco dobrého.

Studovala jste Ostravskou konzervatoř, z níž jste přešla na Pražskou konzervatoř. Východočeské divadlo v Pardubicích bylo Vaše první angažmá. V současné době odcházíte?
Do další sezóny už nenastupuji, ale budu dohrávat. Takže diváci mě budou mít možnost vidět v pardubickém divadle ještě tak dva roky, jelikož hraji v docela velkém počtu inscenací, asi tak deset představení do měsíce.

V Pardubicích jste si opravdu zahrála úctyhodné množství rolí, včetně hlavních. Jaká je to zkušenost?
Bylo to pro mě takové hození do vody. Vykoupala jsem se v tom už na začátku, kdy jsme přebírala asi tři role po odcházející Petře Tenorové, a z dnešního pohledu si říkám, že to bylo dobře. Následně jsem dostala roli Gruši v Kavkazském křídovém kruhu. A když jsem na konci sezony vyklízela šatnu, narazila na ten text a zalistovala v něm, až mě zamrazilo – co jsem před těmi třemi lety jako čerstvá absolventka konzervatoře musela provádět za psí kusy. Teď už mám jisté zkušenosti, ale za tehdejší odvahu si stoupnout na to velké jeviště a něco jen vyslovit si dávám zlatého bludišťáka… Ale když Vás hodí do vody, tak to prostě musíte nějak zvládnout.

Která role z té doby Vám nejvíce utkvěla v paměti, resp. na co byste diváky pozvala do Pardubic dnes?
Bohužel ta inscenace, na kterou jsem hrdá, už měla derniéru. Byl to Limonádový Joe, kde jsme hrála Winnifred. Miluju komedie a zpěv, tak jsem se v tom docela vyžila. Takže v příští sezóně bych asi nejspíš pozvala diváky na Othella, kde hraji Desdemonu.

Představila jste se už také v televizi a na filmovém plátně, objevila jste se například ve filmu Gangster Ka: Afričan nebo v seriálu První republika. Čeká Vás teď něco nového?
Nejnověji jsem měla v seriálu VIP vraždy roli herečky, což byla jistým způsobem komediální záležitost, tak mě to bavilo. Do budoucna zatím nevím o ničem: nechám se překvapit. Třeba něco přijde, a když nepřijde, svět se nezboří.

P.S.: Mezi rozhovorem a jeho autorizací sice neproběhla dlouhá doba, nicméně pro Veroniku velmi důležitá - získala novou životní roli, a také rozšířila své příjmení. Vdala se za svého hereckého kolegu Hynka Čermáka. Gratulujeme!

Zadáno pro: Letní shakespearovské slavnosti.