Scéna.cz 

Líbánky na Jadranu

Studio Dva získává stále větší popularitu. A tak jejich tradiční Léto na Vyšehradě rozhodně nemá nouzi o diváky. Nabízejí jim totiž přesně to, co si většina z nich žádá. Tedy zážitek, v němž se spojuje lehká zábava a romantické prostředí letní noci. Jak jsem byla svědkem, funguje to, i když po celou dobu představení prší. V případě premiérového titulu Líbánky na Jadranu vzali herci déšť do hry, což se setkalo s velkým ohlasem (opláštěnkovaného) hlediště.

Studio Dva má štěstí, že Patrik Hartl, který se v posledních letech stal autorem literární bestsellerů, je jedním se spoluzakladatelů a tedy dvorním dramatikem a režisérem Studia Dva. A kromě toho je velkou marketingovou výhrou, že se specializuje na komedie. Hartl dokáže namíchat tu správnou směs smíchu, gagů, sentimentu a věčných pravd o vztazích, s lehce absurdní nadsázkou a trochou mysticismu (to když se dějí věci, jejich pravděpodobnost je na vážkách). Navíc píše hry pro konkrétní herce (v tomto případě mají postavy stejná křestní jména jako interpreti). K těmto jistotám patří například Eva Holubová a Bob Klepl. Oba jsou k vidění i ve one-(wo)man show - Klepl má svůj Vysavač, Holubová Hvězdu. Studio Dva dovedně využilo i popularity filmu Účastníci zájezdu, kde se Klepl a Holubová osvědčili jako zpruzená manželská dvojice po více než dvaceti letech manželství. A tak je v Líbánkách na Jadranu máme opět spolu, se všemi problémy dlouholetého manželství, stejně jako vztahem vzájemné lásky a nenávisti, který nikdo kromě nich nemůže pochopit (jak to ostatně bývá u tak letitých manželství i v realitě).
Patrik Hartl má dobře nakoukány situace a odposlouchány dialogy ze života, takže navléká jednotlivé epizody na příběhovou kostru s rozmarnou dovedností. Jako režisér dokáže své herce povzbudit a podtrhnout jejich image tak, že je to divákům příjemné. Kromě toho je zjevně poučený romantickými komediemi Woodyho Allena, a vplétá do hry i vnitřní monology postav. Takže skutečné jednání postav v příběhu vstupuje do kontrastu s jejich vnitřními komentáři, a to samozřejmě vytváří množství gagů. Dá se říci, že veškeré situace jsou banální, a není vynecháno snad jediné klišé, které k takové romantické komedii patří. Nicméně, diváci na to slyší, řádění a chvílemi i přehánění herců je baví a velmi ochotně jdou s (předvídatelným) příběhem. Vždyť každý z nich, nebo přinejmenším většina diváků, zažívá v životě podobné situace, na které reaguje obdobně jako postavy na scéně. A tak se pochopitelně raduje, že v těch hořkostech života a vztahů není sám.
Scéna Renáty Weidlichové evokuje přecpaný stanový kemp v Chorvatsku, zářící pestrými barvami. Jinak jsou tu jen čtyři lehátka, a pár zavazadel, která „hrají“. Hlediště je pak ono fiktivní moře, které nejenže šumí, ale protagonistům poskytuje i záminku k různým vtipným poznámkám. O dotvoření atmosféry se stará i hudba Marka Doubravy a Filipa Nebřenského, a letní kolorit v Chorvatsku doplňuje také pár písní, zpívaných herci.
V celé koncepci se jednoznačně sází na herecký um. Proti staršímu manželskému páru - tedy Eva Holubová a Bob Klepl - kde už zamilovanost dávno pominula a nastoupil stereotyp, staví autor mladý pár – v mém představení Marika Šoposká a Václav Jílek – který je na samém počátku vztahu, a řeší tedy zcela jiné věci. Přes veškeré průšvihy a trapnosti, které nastávají u obou dvojic v průběhu několika dní strávených ve stanech v nacpaném kempu, se děj tanečním i škobrtavým krokem blíží k happy endu. Všechno je tak, jak má být. Starší dvojice zjišťuje, že navzdory neshodám a předdůchodového zoufalství, život rozhodně nekončí a je možné v něm ještě zažít něco pěkného, jen mít trochu odvahy a optimismu. A ti mladí? Aniž by to tušili, spermie a vajíčko (jako by do této komedie vklouzli z Allenova filmu) jim chystají překvapení.
Čtveřice herců si s replikami i situacemi pohrává, a vytvářejí postavy, které vzbuzují pochopení, smích i dojetí. Sem tam schválně vypadávají z role, a dávají najevo souznění s diváky i s počasím, které je třeba brát na open-air scéně neustále v úvahu. Funguje to přesně tak, jak to diváci mají rádi. Není to žádná intelektuálština, a přitom to není hloupé. A trapné? Jen maličko (tak jak to bývá v životě).
Zkrátka, Studio Dva má letní hit. O tom svědčí i fakt, že mají na celé léto vyprodáno. Tak nezbývá než hercům i divákům přát, aby nepršelo. Nebo jen tak snesitelně…