Scéna.cz 

V Mostě rozdává dobrou náladu Saturnin

Do Městského divadla v Mostě přijela teta Kateřina se synem Miloušem… Věšet fangle na uvítanou nebo chystat nástrahy, aby (ne)vítaná návštěva co nejdříve odjela? Kdopak tento problém vyřeší? Jedině Saturnin… Známý humoristický román Zdeňka Jirotky dokáže navodit radost čtenářům, posluchačům rozhlasové adaptace, ale i divákům filmového či divadelního zpracování už více jak sedmdesát let. Podobně jako například Osudy dobrého vojáka Švejka za světové války (Jaroslav Hašek, 1921-1923); Kdo chce zabít Jessii? (film v režii Václava Vorlíčka, 1966), Čtyři vraždy stačí, drahoušku (r. Oldřich Lipský, 1970)… Co mají se Saturninem společného? Nadsázku a humor, výborné koření pro přežití těžkých a smutných chvil… A věřte pamětníkům – rok 1942 nebyl zrovna rokem radosti…

Zdeněk Jirotka si vzal na mušku hrdiny červených románů, dobově pokleslých knihovniček a pravděpodobně použil velmi dobrou lupu. V drobnohledu nám představuje bizarní postavy – mladíka Jiřího, slečnu Barboru, dědečka, doktora Vlacha, zmíněnou tetu Kateřinu a syna Milouše. Pardon, málem jsem zapomněl – samozřejmě i ústřední postavu sluhy Saturnina.

Jak si s tématem poradili v Městském divadle v Mostě? Režisér Martin Vokoun vsadil na přímočaré herectví. Lokajové, vlastně číšníci, včetně Saturnina jsou kostýmově sladění do černých vest s bílým proužkem. Vatony v zadních partiích spolu s parukou v tupém sestřihu v černé barvě dělají z tety Kateřiny tu správnou maloměšťáckou tetičku (možná předobraz Bornovy paní Kadrnožkové?). Milouš je roztržitý a hlavně rozmazlený pubescent. Dědeček, určitě zlatý, ale se smyslem pro taškařici a hlavně vědecké bádání. Veselé příhody doprovází převážně skladby od R. A. Dvorského ale i další, včetně popu osmdesátých let. Všechno střižené v nápadité scéně, jejíž kouzlo umocní využití točny a hlavně důmyslných scénických fíglů – např. proměna zahradních stolků v automobil, bizarních dřevěných hřibů včetně rozvodů elektrického vedení (při repríze došlo k technickému zádrhelu, proto se nám elektřiny k žárovkám nedostalo). A k tomu vtipná zadní projekce, zejména u bydlení na hausbótu. Režisér Martin Vokoun plně využil možností, které mu poskytovala dramatizace Františka Zborníka.

Herecky se všichni protagonisté ukazují v plné energii vůči divákovi. Saturnin Jana Beneše jde na trh s kůží pragmatického a loajálního podšívky. Jakub Koudela coby Jiří se představuje jako stydlivý a neprůbojný mladý muž, pro kterého jsou námluvy nezdolnou pevností. Slečna Barbora Karolíny Herzinové mu zamilovanost neusnadňuje, naopak, chová se přesně jako dívka své doby. Dobývání jí dělá radost a potěšení, sama dobře ví, že je třeba muže někdy popostrčit… Dědeček Otty Lišky je velmi milý až dojemný stařík se všemi prvky veselosti, dobráckosti a hlavně vynalézavosti. Ivana Zajáčková dala tetě Kateřině patřičnou šťávu zejména v gestice. Milouš Matyáše Procházky je skutečný přerostlý pubescent, který časem dokáže uzrát v dospělého a rozumného. Doktor Vlach Jakuba Dostála představuje vyrovnanou klidnou sílu. Company William Valerián, Jiří Kraus, Vít Herzina a Zita Benešová si také přijdou v jednotlivých postavách na své. Diváci ocení zejména společné choreografie.

Mostecký Saturnin patří mezi inscenace, které jsou zábavné a rozdávají radost. A tak dobrý divák na Saturnina i přes plot skočí… Kdo pozdě chodí, Saturnina neuvidí… (Psáno z reprízy 12. října 2016) detaill inscenace www.divadlo-most.cz.