Scéna.cz 

Dokonalé štěstí aneb 1789

Politický a politizující muzikál, koláž plná kejklířů, zpěvů a bubenických čísel. Už jen pět představení zbývá do derniéry. Přemýšlela jsem, proč tak specifickou a výrazně francouzsky zaměřenou hru české Národní divadlo Praha uvádí? Odpověď je nasnadě – připomínáme si 25 let od naší Sametové revoluce, na což odkazuje i pár sekvencí a píseň Marty Kubišové. Na začátku představení je promítnuta na plátno fotka Národního divadla z listopadu 1989 – tak trochu jako bychom se dívali sami na sebe do zrcadla. Velká francouzská revoluce v roce 1789 rozhodně sametová nebyla. Stínaly se hlavy gilotinou – a jak jsme se dozvěděli, poslední veřejná poprava tímto strojem na smrt proběhla až v roce 1939.

Ariane Mnouchkine hru napsala pro Théâtre du Soleil, soubor, který před 50 lety založila v divadle upraveném prostoru skladiště na patrony la Cartoucherie. (Často dochází k záměně za Cirque du Soleil - to je ale úplně jiná společnost z Kanady - pozn.aut.) U nás režisér Vladimír Morávek dostal prostor v historické budově Národního divadla – a využil ho maximálně – scéna Martina Chocholouška zasahuje až do poloviny hlediště v parteru a také směrem dozadu se hraje, kam to jen jde, až skoro v zaměstnanecké vrátnici. Na jevišti je vytvořena Paříž pomocí tří hranatých oblouků osvětlených zářivkami, tak trochu evokujících budovu Grande Arche v moderní čtvrti La Défence. Tyto tvoří dojem perspektivy a vzadu za nimi jsou železné konstrukce – jakoby poházené části Eiffelovky, na kterých v průběhu představení cvičí artisté. Taktéž se hraje nejen na jevišti, ale v několika lóžích v přízemí i na balkónech. Do toho svítí světla a všude vládne revoluční zmatek. Pořád někde někdo pobíhá, vystupuje, zpívá, křičí... Uprostřed představení – po dobití Bastily - sjede ze stropu slon – a vysvětlení proč je zde: Napoleon Bonaparte naplánoval v roce 1808 postavit na náměstí Bastily pomník slona jako protiváhu Vítězného oblouku. Slon z Bastily měl být vysoký neuvěřitelných 24 metrů a měl být odlit z děl ukořistěných Španělům. Na vrchol slona se dalo vystoupat schodištěm, které bylo umístěné v jedné jeho tlapě. Architektovi se však podařil vybudovat pouze sádrový model, pomník nebyl z finančních důvodů nikdy realizován.

Nádherné a bohaté kostýmy Sylvy Zimuly Hanákové jsou převážně pro šlechtu a duchovenstvo černo-stříbrné a černo-zlaté, třetí stav je oblečen v trikolóře a divadelníci parodující krále Ludvíka XVI. a Marii Antoinettu jsou odlišeni rudým sametem.

Ze známějších tváří v rolích politiků a duchovních zde vystupují např. Václav Postránecký, Jan Hartl, Ladislav Frej, Jan Kačer, Alexej Pyško, nad feminismem se zamyslela Eva Salzmannová, předzvěst potíží nám sopránovým zpěvem oznamuje paní Smrt Gabriela Vermelho.

Celým představením zní v různých podobách francouzská hymna Marseillaisa, občas i česky, ve druhém jednání zazní jakoby omylem i kousek z naší hymny „Kde domov můj“. O přestávce slyšíme z reproduktorů hudbu Karla Kryla nebo záznam z debaty představitelů Občanského fóra s Ladislavem Adamcem.

Ve druhém jednání přichází na řadu velká parlamentní debata na téma lidských práv:
„Článek 1. Všichni lidé mají nepřekonatelný sklon k tomu, aby si hledali štěstí, cílem každé vlády musí proto být vždy a za každých okolností blaho lidu.“
Článek 2. Z této nepopiratelné pravdy vyplývá: že vláda je v zájmu těch, kterým vládne, a ne v zájmu těch, kteří vládnou. Žádná veřejná funkce nesmí být napříště považována za vlastnictví toho, kdo ji vykonává, anýbrž za službu. Princip každé svrchovanosti spočívá v národě.“
Článek 3. Lidé se rodí svobodní a rovní si ve svých právech. Sociální rozdíly mají být založeny na obecné prospěšnosti nikoli na dogmatech – a to jakéhokoliv druhu.“
Potom však revoluce sama požírá své děti – je vyhlášeno stanné právo.

Jít či nejít na toto představení? Protože jsem výrazně frankofilní a znám dějiny Velké francouzské revoluce, nedokážu reálně a objektivně posoudit, jak by to bavilo neznalého diváka. Představení trvá déle než dvě hodiny – a už i na mě té politiky bylo trochu moc. Režisér Morávek podle mého názoru zbytečně spojil dvě hry paní Mnouchkine, na to ještě narouboval vstupy k našemu Listopadu. Na druhou stranu je to show a stále se něco někde děje, tudíž je na co se dívat a není to nuda. Výprava a kostýmy jsou opravdu velkorysé. Když vás nebaví poslouchat politické řeči, můžete se zaměřit na artisty vzadu na konstrukci a jen tak se bezmyšlenkovitě dívat. Proto doporučuji koupit si vstupenku spíše do zadních řad parteru, máte odtamtud lepší přehled, co se kde děje. Vaši pozornost občas oživí rána z pušky anebo bubenické číslo. Při troše štěstí kolem vás projde i artista na chůdách a daruje vám kokardu v barvách trikolóry, kterou si můžete připnout na klopu saka a odnést domů jako suvenýr.

Celá tato revoluční show končí slovy dětského herce:
„Věnujeme toto představení českému národu, že uměl v touze po štěstí neprolít krev.“
Z reproduktorů zní hlas Marty Kubišové: „Ať mír dál zůstává s touto krajinou…“ A to je to, co si všichni přejeme.
Psáno z představení 5. 4. 2015, historická budova Národního divadla v Praze
Info o představení zde
Ariane Mnouchkine: DOKONALÉ ŠTĚSTÍ ANEB 1789; Přeložili Milena a Josef Tomáškovi; režieVladimír Morávek; scéna Martin Chocholoušek; kostýmy Sylva Zimula Hanáková; dramaturgie Martin Urban a Marta Ljubková; hudba Matěj Kroupa; pohybová spolupráce Václav Jelínek
Hráli: Jan Hartl, Eva Salzmannová, Martina Preissová, Václav Postránecký, Jan Kačer, Kateřina Holánová, Radúz Mácha, Filip Rajmont, Martin Pechlát, Petr Motloch, Jan Bidlas, Alexej Pyško, Milan Stehlík, Ladislav Frej, Jiří Kniha, Ondřej Bauer, Vladimír Polívka, Gabriela Vermelho, Eva Vrbková, Petr Oslzlý, Robert Mikluš, Martin Davídek a Václav Honzl
Hrají tyto postavy: Vypravěč, Prelát, Kníže pán, Anna, Marie, Zpěvačka Nestina, Marie, Kašpar, Konferenciér, Ludvík XVI., Necker, Marie Antoinetta, Dreux-Brézé, De Breuil, Dutrinquiere starší a Dutriquiere mladší, Důstojník, La Fayette, Marat, Le Chapelier, Barnave, Ženy, Muži, Poslanci, Kejklíři, Šlechta, Duchovenstvo, Třetí stav. Kapela Dokonalé štěstí, děti a akrobati